O záporné postavě Evičce

recenze Evička lhářka žhářka (2019)

O záporné postavě Evičce
Tvorbu Petry Braunové nemusím představovat. Na mém blogu si můžete přečíst už několik článků k jejím knihám. Novinka, kterou jsem měla možnost si přečíst, je...jiná.

Většina z nás čte ráda o kladných hrdinech a o tom, jak musí čelit nástrahám, přesto všechno dobře dopadne.

Evička rozhodně ke kladným postavám nepatří. Její cesta začala narozením do rodiny, která se dětem moc nevěnuje – buď pracují nebo jsou na mobilech. Ani Eviččina sestra není moc přátelská a chová se k malé sestřičce škaredě. Možná byste si řekli, že je to běžné i u vás nebo i u přátel, ale vězte, že rodinu, jako je ta Evičky, byste znát nechtěli.

Evička je velmi chytrá holčička a rozumí všemu, co se děje ní kolem. Nejraději sleduje, jak si táta zapaluje cigarety a fascinuje ji, jak může z té malinké krabičky vyskočit plamínek. Všichni víme, že malé děti si nesmí hrát s ohněm. Ví to i Evička, ale jak se říká, zakázané ovoce nejlépe chutná. Co se stane, když Evička ukradne tátovi zapalovač?

Evičku sledujeme po celý její život. Jsme svědky jejich osudných chyb a špatných rozhodnutích. Bylo to velmi dramatické a po čase vám jí nakonec muselo být líto. Ne soucítit, ale cítit lítost nad tím, jak si dokonale zničila život.

Čtenář si může říct, jestli je tento titul pořád vhodný pro děti. Upřímně, asi ne. Zpočátku Evino dětství k tomu vybízí, ale nevím, zda by devítileté děti zajímaly dospělácké problémy. Řekla bych, že je kniha spíše pro jejich rodiče. Možná aby poznali, co by se mohlo stát i jejich dětem a včas tomu zabránit.

Každá kapitola a část první věty v ní nese stejný název. Například Když se Evička narodila, Když Evička sebrala tátovi zapalovač nebo Když se z Evičky stala máma.

Petře Braunové se podařilo maximálně vystihnout Evin charakter. Udělala z ní ženu, kterou byste nejspíš neměli rádi. Možná v hloubi její duše bylo dobro, ale to se přes její tvrdost a zlou povahu nemohlo dostat na povrch.

V knize převládají dialogy nad popisy. Děj rychle plyne. A i když má kniha sto čtrnáct stran a popisuje jeden lidský život, neměli jste pocit, že je něco useknuto nebo zkráceno. Bylo řečeno vše podstatné.

Příběh je o rodině, výchově i životních hodnotách a prohrách. Je to vyprávění, které vede k zamyšlení – vychováváme své děti tak, aby byly v budoucnu šťastné? Co pro to mohu udělat?

Knihu doprovází ilustrace Zuzany Seye. Obrázky jsou jak v barevném provedení, tak i v černobílém. Z obrázků je patrno, že Evička je krásná holčička, ale krása není všechno. Důležité je, co se skrývá uvnitř.

autor: MartinaF · 14. srpna v 13:04 · přečteno 28x

Komentáře (0)

kniha Evička lhářka žhářka recenze