O svobodě myšlení

recenze

O svobodě myšlení (2021) / Jenda744
O svobodě myšlení
Vlastimil Vondruška není jen autorem historických detektivních příběhů, historických epopejí (Husitská a Přemyslovská epopej) či historických ság (např. Křišťálový klíč). Jeho tvorba je mnohem rozsáhlejší a čím dál častěji vydává také knihy, ve kterých se pohybuje na poli filozofie či pedagogiky. V takových dílech rozebírá různé aktuální problémy naší společnosti. A protože tento spisovatel je mimo jiné i historik a etnograf, nabízí nám na tyto problémy svůj vlastní pohled: snaží se najít jejich kořeny v minulosti a používá různé historické paralely. Fanoušci tohoto autora si jistě vzpomenou třeba na Breviář pozitivní anarchie či Epištoly o elitách a lidu. Nejnovějším dílem z této oblasti je pak titul s názvem O svobodě myšlení.

Tentokrát se tedy autor zaměřil na svobodu myšlení, svobodu slova a projevu, na toleranci a respekt k názorům druhých. A jakými způsoby může být a bylo myšlení lidí ovlivňováno. Nechybí kapitoly zaměřené na komunikaci a její techniky (manipulace, řečnické triky, odvádění pozornosti, klamy, skrytá reklama...) a také se dozvíte spoustu informací o médiích včetně dějin českých tištěných médií. Možná vás autorovy myšlenky neosloví, ale to si vlastně nemyslím. V mnoha ohledech je to opravdu zajímavé čtení a i když ani já nesouhlasím se vším, co autor píše, tak mě jeho myšlenkové pochody a rozbory bavily. Sám Vlastimil Vondruška říká, že s ním rozhodně čtenáři nemusí souhlasit - na to máme všichni právo. Zároveň upozorňuje, že problém naší společnosti tkví v tom, že lidé své názory neumí podkládat věcnými argumenty. S tím tedy souhlasím i já. A autorovi nemohu upřít jednu věc: on to rozhodně umí. Ať už si o tomto muži myslíte cokoli, je to erudovaný člověk s širokým polem působnosti, který se orientuje v problematice, jenž rozebírá. Mě osobně baví, jak mistrně dokáže vše zasadit do historického kontextu. Třeba se mu dokonce podaří vás přesvědčit, že má v něčem pravdu - to už záleží na každém konkrétním čtenáři.

Nevím, proč to tak v lidských dějinách je, ale společnost se nedokáže zastavit v bodě, kdy jsou lidé spokojení a daří se jim. Kdy mají hlavu v oblacích, protože vybojovali něco, po čem tak toužili. Kdy jsou šťastní. Z neznámého důvodu se snaží jít dál. Jenže každá hora má svůj vrchol a další cesta vede vždycky už jen dolů. Ve chvíli, kdy lidé pochopí, že vrchol je za nimi a vzdaluje se, neotočí se, aby se vrátili, ale tvrdošíjně jdou dál. A když konečně zjistí, že se mýlili, tak začínají být nespokojení a kverulují. Co v takové situaci zbývá? Vytvořit virtuální dojem, že se nic neděje a jsme stále na onom pomyslném vrcholu, případně dál stoupáme. A pokud někdo nesouhlasí, je třeba jej umlčet.

Myslím, že tuto novinku si nenechají ujít především dvě skupiny čtenářů: skalní fanoušci Vlastimila Vondrušky, kteří se těší na každou novou knihu, kterou autor vydá. A pak "zvědavci", kteří zkrátka chtějí vědět, jaké argumenty použil a co si o některých problémech myslí. Proto jsem se do knihy pustil i já. A rozhodně nelituji, je to zajímavé čtení.

Komentáře (0)

kniha O svobodě myšlení recenze