O augurech a soudcích

recenze

Hon na střízlíka byla kniha, která mě už na první pohled zaujala svým námětem. Podle anotace zněla velmi originálně, ale abych pravdu řekla, to, jak příběh skutečně vypadá, jsem nečekala.

Wren, hlavní hrdinka příběhu, jejíž jméno znamená střízlík, je typickou young adult hrdinkou, u které nemůžeme mluvit o nějaké velké hloubce charakteru. Na jednu stranu je sice vytrvalá, chytrá a odhodlaná pomoci svým lidem, ale na druhou až neuvěřitelně rychle mění svoje hlavní priority, což nám autorka na konci příběhu jasně ukazuje. A abych to shrnula, pro mě Wren určitě není tou nejpovedenější postavou, kterou jsem kdy viděla, ale ani tou nejhorší.

Z řad vedlejších postav se v knize objeví pár typicky irských jmen, u kterých vás rovnou mohu varovat, že se budou hůře zapamatovávat, ale řada z nich se v knize objeví jen párkrát nebo okrajově, nehledě na to, jak důležitou roli v knize mají.

Příběh Wren nezačíná ničím jiným než lovem na střízlíka. Na ni. Čtenáři ukazuje realitu jejího života, neustálého soupeření augurů a soudců, nepřátelské skupiny druidů, která se snaží o nadvládu nad augury, kteří se jejich nátlaku jen marně brání. Ale vše není tak špatné, jak se zdá. Wren totiž bude mít možnost, jak soudce porazit, a to přímo zevnitř jejich vlastních řad.

Ačkoliv se mi zpětně zdá zápletka knihy neuvěřitelně jednoduchá, zpočátku tomu tak rozhodně nebylo. Prvních šedesát stran je naprostý chaos. Autorka na čtenáře vychrlí nespočet informací o světě, příběhy, které se pojí k augurům, a je skutečně obtížné se v tom všem vyznat. V průběhu příběhu se tento problém výrazně zlepší, ale nahrazuje ho další problém, předvídatelnost. Ve chvíli, kdy se dostanete zhruba do 3/4 příběhu vám nebude dělat žádný problém, abyste si domysleli onen "velký zvrat", který si autorka připravila.

Romantická linka příběhu je něčím, co mě skutečně příliš neohromilo, protože se točí okolo konceptu zakázané lásky. Což by nevadilo, pokud by byla alespoň v nějakém ohledu překvapivá nebo se vyvíjela. Bohužel, u téhle je už od začátku jasné, jak to s ní nakonec dopadne. A jaké překvapení, v příběhu se párkrát objeví i odkazy na Romea a Julii.

Autorčin styl psaní je jednoduchý, zcela jasně orientovaný na nenáročné čtenáře, kteří se chtějí ponořit do příběhu, aniž by nad ním museli nějak zvlášť přemýšlet. A to se autorce skutečně podařilo, protože se i přes pár svých chyb čte Hon na střízlíka svižně a snadno se do něj i začtete.

Prostředí tohoto příběhu je hodně zvláštní. Mísí se tu realita s prvky fantasy - druidy a pověstmi, které příběh doprovází. Ale ačkoliv se jedná o čistě subjektivní pocit, stejně bych ho tu ráda zmínila. Osobně mi totiž tahle kombinace opravdu nesedla. Právě "modernost" snižuje kvalitu námětu téhle knihy. Proto musím zastávat názor, že pokud by se celý příběh jako takový odehrával v prostředí například středověkého fantasy, byl by mnohem zajímavější, méně komplikovanější a přirozenější, než když je zde zcela jasně velký kontrast mezi moderními technologiemi a zastaralými druidskými praktikami.

Hon na střízlíka pro mě rozhodně nebyl knihou, kterou bych si s chutí přečetla znovu, proto vám ji ani za sebe nemohu s klidným srdcem doporučit. Tahle kniha zkrátka nebyla nic pro mě, ale upřímně doufám, že pokud knize dáte šanci, budete patřit do druhé skupiny lidí, které se tahle kniha líbila. Protože Hon na střízlíka můžete buď milovat, nebo z něj být zklamaní, nic mezi tím.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Komentáře (0)