Nezkrotná touha a velký hlad.

recenze

Hlad jako žádný jiný (2012) / TerezaMondeková
Nezkrotná touha a velký hlad.
Emmaline Troyová je napůl upírka, napůl valkýra. Její matka se jmenovala Helena, ale zemřela krátce po porodu a otce nikdy nepoznala. Ví, že to byl upír, ale jinak o něm neví vůbec nic. O Emmu se od malička staraly její tetičky valkýry. S láskou ji vychovávaly a ochraňovaly. Emma je hodná, mírumilovná, křehká a něžná. Když byste ji postavili vedle svých tetiček, tak je jako šedá myš. Aspoň to o sobě tvrdí. Emmě je teprve něco málo přes sedmdesát. Ale jediné po čem v životě touží je upřímný a milující, něžný partner, který by ji měl rád takovou jaká je. Ale Emma dostane úplný opak. Emma si teď užívá dovolenou v Paříží. Bez svých ochranitelských tetiček a snaží se zjistit nějaké informace o svém otci.

Lachlain McRieve je král vlkodlaků, která na svou vyvolenou pořád čeká a usilovně ji hledá. Ale pak ho nečekaně zajme Demestriem. Ten nejkrutější a nejmocnější upír. Teď už je to 150 let, co je Lachlain vězněn hluboko v podzemí Paříže. Vypadá to, že už zešílí a ztrácí naději na útěk. Najednou Lachlain ucítí vůni, která ho naprosto omámí a dá mu novou a větší sílu. Ta vůně patří ženě, které se pohybuje přímo nad ním v ulicích Paříže. Patří ženě, která je jeho vyvolená. I když má Lachlain brutální zranění, tak se dostane z pout a uteče. Sice ztratí stopu své vyvolené, ale je odhodlaný ji najít. Po nějaké době se mu to povede, ale k jeho hrůze zjišťuje, že je to upírka. A to si myslel, že ho už nic horšího potkat nemohlo. Ale i tak je odhodlaný svou vyvolenou držet u sebe.

Emma a Lachlain udělají dohodu. Emma doveze Lachlaina do jeho domu Kinevane ve Skotsku a on ji pak nechá jít. Lachlain sice na oko souhlasí, ale ví, že Emmu nikdy odejít nenechá. Patří k němu. Během cesty se poznávají a Lachlain začíná chápat, co pro něj Emma doopravdy znamená. Ale Emma je z Lachlaina k smrti vyděšená, ale stejně ji přitahuje. Ale tohle není jediný problém. Po Lachlainovi jde klan upírů s rozzuřeným Demestriem, ale tentokrát nechtějí jenom jeho. Chtějí i jeho vyvolenou.



Ukázka:
Nechápala, proč ho to tak sebralo. Docela ji to zajímalo, ale obávala se, že když se začne vyptávat, nebude trvat dlouho a situace se obrátí proti ní. To ne. „Takže vlkodlaci… jsou jiní?“
Třel si nemocnou nohu. Vypadal unaveně. „Ach jo, Emmo, nemohla by ses mě zeptat na něco normálního, třeba jak vypadám, když se proměním?“
Pozorně se na něj zadívala. Noha ho evidentně bolela, což byl pro ni problém, protože nesnesla, aby kdokoli trpěl. Ani hrubý a drzý Lykaj. „Tak jo, Lachlaine, jak vypadáš, když se proměníš?“
Překvapila ho. Najednou nevěděl, co odpovědět. „Už jsi někdy viděla, aby se fantom převlékl za člověka?“
„Samozřejmě,“ přikývla. Žila přece ve městě, kde se zdržovalo nejvíc Lorů na světě.
„Víš, jak to udělat, abys pořád viděla lidi, ale neztrácela jsi přehled ani o fantomovi? Konkrétně v mém případě vidíš postavu, ale ještě navíc se ti zobrazuje něco ve mně, něco silného, nespoutaného.“
Přetočila se na břicho a zadívala se na něj. Opřela si bradu o spojené ruce a se zájmem čekala, co jí bude vyprávět dál.
Kývla na něj, aby pokračoval. Opřel se zády o pelest a dlouhé nohy si natáhl před sebe. „Ptej se.“
Protočila panenky. „Dobře, jak chceš. Objeví se ti tesáky?“ Přikývl. „A co srst?“
Zděšeně vytřeštil oči. „Panebože, ne.“
Řada jejích známých měla srst, takže ji jeho odmítavý tón téměř urazil. Prozatím to nechala být. „Změní se ti barva očí. V modrou, že?“
Přikývl. „Taky se mi zvětší tělo, změní se tvar obličeje… Víc připomíná… vlka.“
Ušklíbla se. „Naroste ti čumák?“
Pobaveně se rozesmál. „Ne. Ne takový, jaký si představuješ.“
„V tom případě nejsi moc jiný než teď.“
„Ale jsem,“ zvážněl. „Té chvíli říkáme saorachadh ainmhidh bho a cliabhan… Vypouštění zvířete z klece.“
„Bála bych se tě?“
„Hrůza popadne i starší a zkušené upíry.“
Zamyšleně se kousla do rtu a přemýšlela nad jeho slovy. Ať se snažila sebevíc, nedokázala si ho představit jinak než jako sexy muže.
Promnul si čelist. „Je pozdě. Chceš se napít, než vyjde slunce?“
Chtěla tak moc, až se za sebe styděla. Naoko lhostejně pokrčila rameny a prstem začala přejíždět po kašmírových obrazcích na pokrývce.
„Myslíme na to oba. Oba chceme.“



Emma se mi jako hlavní hrdinka líbila. Opravdu se od ostatních upírů a valkýr lišila. Emma se bála i vlastního stínu, nechtěla zabíjet, bála se ostatních, myslela si, že není krásná, ale během knihy taky prošla změnou a na konci ta změna vidět byla. Taky se mi líbilo, jak to autorka vymyslela... napůl valkýra, napůl upírka.

Lachlain se mi taky líbil. Asi jsem se mu na začátku nedivila, že byl vykolejený z toho, že je jeho vyvolená upírka, protože upíři ho 150 let mučili, takže si myslel, že je úplně stejná jako oni, ale i přes to, že byla upírka, ji u sebe chtěl držet za každou cenu. Chtěl ji, ale zároveň ji nenáviděl. Chlap najde svou vyvolenou a chová se k ní úžasně, zapomene na všechny ostatní ženy, chce svou vyvolenou chránit za každou cenu, je na ni strašně milý... Tady to bylo jinak. Tady se mi líbilo, že se hlavní hrdina k hlavní hrdince nechoval "dobře". Zní to sice divně, ale je to tak. Když jsem si ho porovnala na začátku knihy a na konci, tak ta změna tam byla.


Musím říct, že příběh Lachlaina a Emmy se mi líbil mnohem víc. Asi to bylo hlavně kvůli tomu, že byl delší a já si mohla příběh mnohem více užít a více poznat hlavního hrdinu a hlavní hrdinku. A hlavně byl mnohem zajímavější. Autorka to vymyslela opravdu úžasně a čtivě, až do konce knihy jsem byla napjatá, co dalšího se stane, jak to skončí. V knize nechybělo napětí, dobrodružství, boje, dokonalá zápletka a opravdu vkusné erotické scény. Kniha je opravdu úžasně napsaná, vymyšlená, nemohla jsem se odtrhnout a skvěle jsem si u ní odpočinula. Líbilo se mi, že to bylo čtivé a chytlavé a i vtipné. Mělo to šťávu a i takovou hrůzu. Ale musím říct, že jméno hlavního hrdiny mi opravdu připomínalo lachtana.

Komentáře (0)

kniha Hlad jako žádný jiný recenze