Než jsem tě poznala

recenze

Než jsem tě poznala (2013) / Nikolaoss (712 views)
Než jsem tě poznala
Tak jsem se zase jednou pěkně spletla :) myslela jsem, že kniha paní Moyes Než jsem tě poznala, bude taková ta lehoučká oddechová blbůstka, která pohladí dušičku, ale celkem výraznou stopu nezanechá. No, jak jsem psala – byla jsem úplně vedle!

Na knihy paní Moyesové mě upozornily kvanta nadšených recenzí a tak jsem se rozhodla, že to tedy taky zkusím v rámci oddechu po náročnější knize a taky v pauze mezi dvěma recenzními kousky. Zbývalo jen vybrat první… a vybrala jsem tu, která se chystá dobýt kina – knihu Než jsem tě poznala.

Hlavní hrdinka příběhu Louisa, přijde o práci. To je blbé. Ovšem zdaleka ne tak moc jako situace hlavního hrdiny Willa – ten přijde málem o život a skončí upoutaný na invalidní vozík bez naděje na uzdravení. Takhle nešťastně paní autorka svoje vyprávění začíná. Louise se nová práce najít nedaří a tak, přesto, že se jí do ošetřovatelství moc nechce, přijme od úřadu práce místo pečovatelky u Willa (překvapení :)).

„Kristepane,“ vyprskl můj otec. „Umíte si to představit? Jako by nebyl chudák dost potrestanej, že skončil na vozíku, ještě přijde naše Lou a bude mu dělat společnost.“ „Bernarde!“ pokárala ho matka. Za mnou se děda chechtal do svého hrnku s čajem.

Slečna Louisa na mě nepůsobila jako tvor obdařený jiskřivou inteligencí, ale byla milá a hodná a šíleně se oblékala. Občas sice plácla nějaký nesmysl, ale to je jedině dobře, protože ty její nesmysly byly fakt vtipné. V některých situacích jsem řvala smíchy. Moc jsem jí fandila. Tomu jak bojovala za Willa, za jejich lásku a budoucí štěstí a i když jsem jí to moc přála, Willovi jsem nakonec jeho představu štěstí pro oba přála víc.

Will byl nejdříve vzteklý, sarkastický a věčně špatně naladěný, čemuž se nešlo moc divit. Já na jeho místě bych na tom byla stejně, ne-li hůř. Díky Lou se pomalu dostával ze svojí uzavřené, nehybné osamělosti a pokusil se kvůli ní zažít něco pěkného. Dokázal si mě získat svojí povahou, rozhledem a dokonce i jedovatými poznámkami na adresu Lou. Bohužel jeho kvadruplegie nebyla nic příjemného a důstojného. Byl zcela odkázán na pomoc svého ošetřovatele a Louisi a proto, byť se ve mně všechno vzpíralo proti jeho rozhodnutí, nakonec jsem ho pochopila.

Mezi těmi dvěma to od začátku pěkně jiskří. Perfektně se doplňují, ryjí do sebe. Za ten půlrok, který spolu stráví, toho prožijí hrozně moc. Vzájemně si změní život a pohled na něj. Obzvlášť Louise se díky Willovi otevře nádherný svět plný věcí, které ji dříve míjely a nezajímaly. Jejich běžný den je někdy naplněný štěstím a smíchem, ale Willův zdravotní stav se pořád vznáší nad tím vším a stahuje všechno do hlubokých údolí smutku a beznaděje.

Písemný projev paní Moyesové je jemný, nevyumělkovaný a přesto precizní. Umí si s příběhem pohrát tak, že se v jednu chvíli smějete jako blázni a hned na to saháte po kapesníku. Její postavy nejsou pouze uvěřitelné, jsou dokonale živé. Musíte je milovat, dýcháte s nimi, prožíváte každou vteřinu a na konci… poslední třetina knihy – téměř hodinu nepřetržitého slzopádu. Věděla jsem, jak to všechno dopadne, ale paní autorka mi pořád nechávala střípeček naděje, že se stane zázrak. Přesto nejsem schopná jednoznačně říct, že to byl smutný konec. Rozhodně ale vím, že se jednalo o nádherný příběh. Jsem moc ráda, že jsem ho četla.

Do kina na něj ale nepůjdu, raději si ho pustím doma v soukromí – jen já a moje krabice kapesníků :).

Komentáře (5)

kniha Než jsem tě poznala recenze

Aracely
10.06.2016

Opravdu Krásná recenze :-).

Nikolaoss
07.06.2016

Inu, pokud se přibližuje, stále se jedná o styl ve smyslu způsob vyjádření paní autorky. Pochybuji o tom, že by měla jiný styl nebo výrazně jiný než jak jsem přečetla v překladu. Mrzí mě, že se Vám moje formulace zdá nevěrohodná a spekulativní, ale jedná se o můj názor a stojím si za ním. Za písemný projev nepovažuji pouze stylistiku a slohovou stránku věci, ale především to, co je za technikou. Určitě nechci upírat překladatelům jejich zásluhy a talent na psaní, ale přesto nepokládám knihu za písemný projev překladatele. A překlad ve svých názorech nehodnotím, protože originály většinou nečtu, proto si netroufám kritizovat. Ale jak jste psal, patrně jen špatně formuluji.

honZic
07.06.2016

Ano většinu oddře autor knihy, ale jelikož jste nečetla v originále, nevíte jak tedy píše samotný autor/autorka. Proto zásluha patří jen a jen překladateli, který se snaží přiblížit svůj překlad originálu. Ovšem "přiblížit". Autorka třeba má úplně jiný styl, a ten by Vám vůbec neseděl. Proto použít formulaci, jež jste použila je značně spekulativní a tím nevěrohodné.

Nikolaoss
07.06.2016

Děkuji za komentář. Jistě, že překladatel má také zásluhu a to nemalou, ale přece jen většinu oddře autor knihy. To on dá příběhu "tvář". A abych odpověděla na Vaši otázku - originál jsem nečetla, ale nemyslím, že by to změnilo můj názor.

honZic
07.06.2016

"Písemný projev paní Moyesové je jemný, nevyumělkovaný a přesto precizní." - četla jste v originále? Jinak asi mluvíte o kvalitě překladu...