Bitva o Salajak

recenze

Bitva o Salajak (2019) / Nikolaoss (328 views)
Bitva o Salajak
Daleko na severu se k nebi vypíná hora Salajak na jejímž vrcholu stojí opevněný hrad vittrů. Právě končí dlouhá zima a ze spánku se probouzejí jeho obyvatelé. Strážkyně vitterského krále – okřídlené mahry – zpívají své písně o prvním letu nad jarním krajem a tento rok i o boji a o vítězství. Při hledání potravy se totiž vitterští bojovníci střetli s „muži s meči“ a boj mezi dvěma rasami se zdá být nevyhnutelný.
Mezitím na jihu země odešli z domova tři bratři – prý pocházející z rodu posledního vikinga v Smalandu. Chtějí se přidat k armádě, která má zastavit řádění vittrů na lidském území. Armáda je obrovská, sbírá se po celé zemi a putuje na sever pod horu Salajak.



Příběh, který kniha nabízí, mě překvapil hned v několika ohledech.
Především svou neobvyklou stručností, skoro až úsečností. Jako by se pan autor nechtěl zdržovat ničím nepodstatným a musel říct rychle jen to důležité. Všechno bylo docela krátké a zhuštěné - krátké kapitoly, minimum popisů postav a krajiny, což nechalo hodně prostoru pro fantazii, velmi stručný styl psaní a překvapivě krátké a na popisy skoupé věty, což nebylo tak úplně mimo. Vlastně mi to k příběhu sedělo, když jsem si na to po chvilce zvykla.
Navíc postupně mezi řádky poletovaly útržky informací, které mi přeci jen něco přiblížily víc a přišly vždycky v pravou chvíli. Ze začátku mi tenhle minimalistický styl přišel zvláštní v době, kdy všichni popisují jako zběsilí každou hloupost. Pan autor si skutečně nelibuje ve vycpávání textu nadbytečnými věcmi – počítá s čtenářovou představivostí a nechává ji dýchat. Při čtení jsem zjistila – a dost mě to překvapilo – že se mi to líbí. K příběhu a atmosféře knihy se to skvěle hodilo a kupodivu to zvyšovalo čtivost a můj zájem o děj.

Pokud jde o děj samotný, vlastně by se dalo říct, že se toho až tolik nestalo a zároveň se toho dělo dost na to, aby mě číst bavilo. Při četbě se zprvu může zdát, že jde jen o bitvu, ale není to tak. Pan autor rozehrál životní osudy svých postav, které budou pokračovat dále v sérii.
Hrdiny knihy jsem sledovala v několika liniích, které se postupně protínaly. Nejdříve tu byly mahry, okřídlené strážkyně vittrů, díky nimž jsem se podívala na horu Salajak. Poznala jsem uspořádání v království vittrů, jejich rodinné vazby a způsob života. Pak děj mezi lidmi, kterým mě provázeli bratři Eggové. Tam jsem sledovala putování lidské armády zemí na sever k hradu. Dva bratři se k ní přidali přímo a chtěli být vojáky. Nejmladší toužil hlavně po tom, aby se všichni dostali bezpečně domů. A nakonec tu byla linie slečny Lovisy dcery hejtmana a velitele vojsk, která má docela zajímavého a nadpřirozeného kamaráda.

Postavy by se možná někomu mohly zdát nezajímavé a ploché kvůli minimálním popisům, ale pro mě to tak nebylo. Naopak mě několik postav velmi zaujalo a několik pro mě zůstává hodně tajemných. A hlavně jsem si je mohla představovat po svém, i když základ jejich povah a motivací byl dán autorem. Nejzajímavější je asi mahra Ristin Vingbred, zvěd Gabriel Grau a jeho malý elf Corl a pak Lovisa. U těch tuším velmi zajímavý vývoj a jejich příběh bude určitě stát za to už kvůli těm nejasnostem, které kolem nich pan autor nastřádal. Důležití jsou samozřejmě i bratři Eggové. Okolo všech hrdinů se splétaly okolnosti, které je nutily reagovat a měnit se. Vše opět velmi stručné, ale dostatečné.

Dalším překvapením byla celková atmosféra v knize. Líbilo se mi, jak pan autor nadpřirozený svět plynule propojil s tím skutečným, středověkým. Pro lidi nebyli elfové, mahry nebo jezerní hadi ničím až tak neočekávaným. Zároveň ale patřili tak trochu mezi bájné tvory v závislosti na tom, jak moc na jihu lidé žili.
Kniha na mě působila dojmem staré kroniky, která vypráví napůl mytický příběh o jedné bitvě, ve které velká armáda bránila osud lidí a muži v ní toužili po hrdinství. Na konci se ukázalo, že věci mohou být jinak, než se na první pohled zdá a všechny postavy se budou muset v dalším pokračování vypořádat s nepřáteli, kteří jsou zatím skrytí a čekají na svou příležitost. Protože jedinou bitvou nic nekončí.

Kniha se bude určitě líbit milovníkům nenáročné fantasy se středověkou atmosférou. Čte se pěkně a není moc náročná na pozornost, hromadu jmen nebo moc spletitý děj. Řekla bych, že dokáže zaujmout mladší i starší čtenáře. Ve mně zanechala pocit příjemného očekávání a chuti přečíst další díl.

Komentáře (0)

kniha Bitva o Salajak recenze