Nejhorší šéf.

recenze

Výpověď (2020) / TerezaMondeková
Nejhorší šéf.
Tara Rose Laurenová má tři tituly, má právnické a ekonomické vzdělání, studovala v zahraničí a umí tři cizí jazyky. Ale i když má tak skvělý životopis, tak pořád nenašla práci. Je na to bídně. Na účtu nemá skoro nic a obědy krade v hotelech. Ale dneska má den blbec. Načapala ji ochranka a když se snažila utéct, tak vrazila do toho nejvíc sexy chlapa, kterého kdy viděla. Preston Parker... majitel hotelu. To poslední, co čekala je, že ji nabídne práci, o které si myslela, že se neodmítá. Brzy ale Tara zjistí, že to je práce za trest.

Preston Parker je neskutečně arogantní a bezcitný. Srdce má z kamene a asistenty střídá jako ponožky, protože pro něj nikdo nedokáže pracovat déle než pár týdnů. Proto je ohromen, když viděl životopis ženy, která kradla v jeho hotelu. Tak se rozhodl, že jí nabídne práci a je s ní nadmíru spokojený.

Ona ale není spokojená s ním, proto se rozhodne, že dva roky práce pro tohohle arogantního bastarda je až moc. Ale nevěděla, že její šéf přidal na smlouvu drobné písmo, kterého si nemohla všimnout. Nemůže dát výpověď. Bude pro něj muset pracovat dál...

V životě Prestona ale náhle dojde k velké změně. Preston potřebuje pomoct a proto se toho Tara rozhodne využít. On mu pomůže a on ji podepíše výpověď. Preston souhlasí, ale nechce se mu její výpověď podepsat. Když spolu tráví čas, začíná si uvědomovat, co pro něj Tara znamená a co k ní už dva roky cítí...



Ukázka:
Když jsem dorazila do kanceláře, hlavní recepční vstala od stolu. „Slečno Laurenová?“
„Ano?“
Došla ke mně s vykulenýma očima. „Slečno Laurenová, jste si vědoma, že máte na sobě tepláky a krátké tílko? Víte, jak si tady pan Parker potrpí na vhodné oblečení. Chcete, abych zavolala vaší známé do Nordstromu, jestli by vám nemohla rychle přivézt kostýmek?“
„Ne, to není třeba. Jsem si jistá, že panu Parkerovi nebude vadit, jak dnes vypadám.“
Polkla a ustoupila. Působila, jako by na sobě měla tepláky ona, a ne já.
Naposledy jsem se na ni usmála, došla k výtahům a všimla si, smích a stiskla tlačítko nejvyššího patra.
O pár vteřin později jsem vystoupila z kabiny, máchla jsem kartou proti ovládacímu panelu a vydala se ke své kanceláři.
„Dobré ráno, Georgi,“ pozdravila jsem, když jsem ho uviděla sedět na chodbě. „Jde to zatím dobře?“
„Dobré ráno, slečno Laurenová?“ Zadíval se na hodinky. „Jsou čtyři odpoledne.“
„Ach, ani jsem si nevšimla. No, pak doufám, že jste dnes udělal hodně práce.“
„Pravděpodobně bych jí udělal víc, kdybyste tu byla.“ Zadíval se na moje oblečení a zavrtěl hlavou „Pan Parker vás chce vidět. Nejdřív byste se ale měla převléct.“
„Ne, díky.“ Usmála jsem se a zamířila do Prestonovy kanceláře.
Když jsem vešla dovnitř, stál zrovna u okna – měl na sobě tmavě šedý oblek a stříbřitou kravatu, v které se mi líbil nejvíc. Zajel si rukama do čerstvě ostříhaných vlasů a na zlomek vteřiny jsem téměř zapomněla, proč ho tak moc nesnáším.
„George říkal, že jste mě chtěl vidět?“ zeptala jsem se a on se okamžitě otočil – a vzrušil mě ve vteřině, kdy mi pohlédl do očí.
„Omlouvám se, že jsem se na dnešní poradu o čtyři hodiny zpozdila,“ vyhrkla jsem, než mohl odpovědět. „Ušlo mi něco důležitého?“
„Vůbec ne, slečno Laurenová.“ Prohlédl si moje oblečení a přistoupil blíž s tím úsměvem, který jsem tak dobře znala. „Když jsem si uvědomil, že dnes nedorazíte ve svou obvyklou dobu, oznámil jsem všem, že začneme, až se sem dostavíte.“
„Tak to jsem sem asi neměla chodit vůbec.“
„Možná.“ Přistoupil až ke mně. „Ale jak už jsem dřív říkal, nejste schopná během dne zahálet.“
„To je pravděpodobně to jediné, co o mně víte.“
„Taky vím, že vás nikdo nikdy pořádně neopíchal,“ dodal. „To si ovšem necháme na někdy jindy.“ Nespouštěl ze mě oči, ani když z kapsy vytáhl telefon a přidržel si ho u ucha. „Paní Vaughnová, slečna Laurenová se konečně uráčila dostavit a má na sobě přesně to, co jsem očekával. Mohla byste tedy laskavě přinést nahoru to oblečení, co jsem dnes ráno objednal, aby si mohla vybrat na dnešní přeloženou poradu něco vhodnějšího na sebe?“
Cítila jsem, jak mi padá brada, a kousla jsem se do rtu, abych byla zticha.
„Oceňuju vaši pomoc v této záležitosti, paní Vaughnová.“ Ukončil hovor a strčil si mobil zpátky do kapsy. „Máte na přípravu tolik času, kolik potřebujete, slečno Laurenová. Kvůli vám nikdo z vedoucích pracovníků nesmí opustit tuto budovu, dokud neskončí dnešní porada, takže je na vás, zda se lidé dostanou včas domů, aby si užili zbytek dne, nebo jestli se stanou součástí jakési hry, kterou se snažíte hrát se svým mnohem kvalifikovanějším šéfem.“
Ten zmrd…
Stála jsem tam a zlostně na něj zírala – a nesnášela sama sebe, protože mi pod tílkem ztvrdly bradavky.
„Chcete pomoct s převlékáním?“ zeptal se, když shlédl a všiml si, jak na něj moje tělo reaguje. Jemně potáhl za ramínko mého tílka. „Rád vám pomůžu to z vás sundat.“
Jelikož jsem byla ostudně vlhká, ustoupila jsem a vyběhla z místnosti.
Tohle kolo snadno vyhrál. Ovšem já rozhodně vyhraju to další.



Tara byla božská. Drzá, upřímná, inteligentní, odvážná. Nenechala si nic líbit. Myslím, že se s Prestonem dokonale doplňovali a tvořili dokonalý pár. A Violet byla skvělá. Byla tak roztomilá, že pokaždé, když se v knize objevila, tak jsem se úsměvu neubránila.

Preston ze začátku opravdu působil jako namyšlený, nafoukaný, zlý, bezcitný bastard, který žije jenom sám pro sebe. Ale pak se pomalu začal otevírat a to hlavně, když se v jeho životě objevila Violet. Když si Prestona porovnám na začátku a na konci knihy, tak tam změna je.


Z knihy jsem nadšená. Skoro celou knihu jsem se smála. Za jakých okolností se hlavní hrdinové seznámili, co všechno vyváděla hlavní hrdinka jenom proto, aby dostala padáka, jak se se svým šéfem hádala, jak mu odsekávala, jak ho ignorovala...

Příběh je skvěle napsaný, vtipný, čtivý, oddychový. V knize je láska, nenávist, překvapení, zvrat, krásný konec. Ale epilog mohl být lepší, trošku mě zklamal. Dokonce během knihy i několikrát slzy ukáply a to hlavně od té části, co se tam objevila Violet. Violet byla skvělá. Byla tak roztomilá, že pokaždé, když se v knize objevila, tak jsem se úsměvu neubránila. A jako bonus celé knihy beru to, že se celý příběh vypráví z pohledu Tary i Prestona.

Komentáře (0)

kniha Výpověď recenze