(Ne)příliš růžová budoucnost

recenze

Nájezdník z Pustiny (2020) 4 z 5 / nikolthestrange
Nájezdník z Pustiny

Zavládla temnota. Země se propadla do chaosu. A když se posléze na obloze vytvořila nachová Clona, na lepší zítřky rozhodně svítat nezačalo... Společnost již byla rozdělena a znesvářena. Obyvatelé měst upadli do područí mega-korporace a čelí záhadnému viru, jenž skrze technologii napadá i lidské tělo. Mezitím se odpadlíci se ve snaze přežít v nehostinné Pustině sdružují do kočovných klanů, rabujících barbarů a fanatiků Rubínového boha. A válečný střet obou frakcí se nevyhnutelně blíží!

Tomáš Sekerka se na české literární scéně objevil jako blesk z čistého nebe – a navzdory faktu, že první díl plánované dilogie Clona, Nájezdník z Pustiny (2020, FantomPrint), je autorovým debutem, kvalitou se hravě vyrovná tuzemským kolegům i zahraničnímu postapu. Přináší na scénu svěží vítr a neotřelou futuristickou vizi.

Ve vyprávění se střídají dvě hlavní postavy. Erik popisuje svou životní cestu, počínaje rodinnou tragédií, po níž se ho zmocnil klan, dále pak jak byl vydán na milost a nemilost Pustině a přišel k přezdívce Duch pouště, a v neposlední řadě líčí své křehké postavení ve fanatickém Bratrstvu, s jehož ideály se tak docela neztotožňuje a tajně spřádá pomstu. Nikkol si na své dětství nevzpomíná, systém ji svěřil pěstounům a – jako každému řádnému občanovi – vrazil čočku do oka, která má za úkol propojit člověka se Sítí. Opona ji fascinuje, a to natolik, že se s chutí přidává k výzkumnému týmu. Jenže korporace s ní má vlastní plány...

Dějové linie se sice odehrávají v úplně jiném prostředí, i tak ale mají mnoho společného. Naši hrdinové jsou oba tak trochu vyvrhelové a nesouzní s doktrínami, jež jim jsou autoritami vštěpovány. I když se přizpůsobili pravidlům hry, pro dosažení svých cílů nebojí se občas zašvindlovat. Přesto však zůstávají pouhými figurkami v rukou mocných a vymanit se z intrik a manipulace nebude lehké. Autor představuje zajímavé charaktery se silnou osobností a motivací. Jejich osudy provází vzájemné paralely, zprvu nesourodé útržky ze dvou různých sfér postupně nabývají na provázanosti.

Dílo provází podmanivá atmosféra, a nejde jen o mystické záření Clony. Z pasáží Nikkol mrazí nad tím, jak snadno může člověk za vidinou úžasného pokroku ztratit pojem o svobodě. Erikovy příhody zase odkrývají naturalistickou, ba až dekadentní, tvář lidstva, jež přijalo zpět cosi ze své primitivní, animální stránky.

Svět na mě působí propracovaně, postavy mají hloubku, není nouze o akci a napětí, kniha se mi zdá mimořádně čtivá. Vážně mám před sebou autorovu prvotinu? Jako, asi by slohu slušelo více humoru a některé brutality a nechutnosti nejspíš nesednou každému, ale… kdyby mi někdo tvrdil, že se mi do ruky dostal americký bestseller, podle něhož natočili celovečerní trhák, klidně bych tomu věřila. Nicméně jsem ráda, že pravda je jinde, a že takhle talentované spisovatele máme právě u nás.

Osobně knihu hodnotím velmi kladně a nezdráhám se ji doporučit, pokud nemáte slabé žaludky a nevadí vám cliffhangery. Myslím si, že titul má potenciál oslovit širší publikum a zároveň potěšit příznivce science fiction či fanoušky Kotletova SPADU. Plný počet hvězd neuděluji pouze kvůli své primární zálibě ve fantasy, tzn. pro ostatní žánry je těžší mě nadchnout – což se ovšem Nájezdníkovi samozřejmě podařilo.
4,5/5*
Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Fantomprint!

Komentáře (0)

Přidat komentář