Napíše paní Hejkalová někdy ještě lepší knihu?

recenze

Jelikož jsem z Vysočiny, tak paní Markétu Hejkalovou znám jako ředitelku knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě, kam jako správný knihomol pravidelně již mnoho let jezdím. Právě zde jsem také zjistila, že existuje spojení mezi ní a Nakladatelstvím Hejkal. Z jeho produkce znám akorát knihy Arto Paasilinna, kterých jsem kdysi pár přečetla, ale záhy mě přestaly bavit, jelikož byly čím dál šílenější a nereálnější a měla jsem pocit, že čtu stále dokola to samé. Nedokázaly mě ničím překvapit, protože v nich bylo možné naprosto všechno.

Že píše i sama paní Hejkalová mě vůbec nezaskočilo, v poslední době mi přijde, že je to skoro až povinnost už všech osob, které mají něco společného s nakladatelstvími nebo s novinařinou. Naposledy jsem paní Hejkalovou viděla v květnu letošního roku v Praze na veletrhu Svět knihy a nutno podotknouti, že u jejího stánečku nebyl zrovna nával.

Když jsem viděla, že autorka nabízí svou knihu k recenzování, jelikož se domnívá, že neprávem upadla v zapomnění, vzbudila se ve mně zvědavost. Nevěří si paní Hejkalová trošku a nebo je ukřivděná neprávem? Napsala jsem si tedy o recenzní výtisk.

Hned na první pohled mě od čtení odrazovala obálka. Po přečtení anotace jsem měla smíšené pocity a říkala jsem si, že to bude asi pěkná bláznovina. Nicméně recenzní výtisk jsem přijala, a tak nezbývalo nic jiného, než se do knihy začíst.

Mám ráda knihy, ze kterých získám nějaké informace o jiné zemi. Jelikož se děj odehrává převážně v Jižní Koreji v tomto ohledu jsem byla ukojena, i když bych byla schopná nasát informací více. Děj se jevil poměrně komplikovaně, ale rozuzlení přišlo. Je těžké se více rozepisovat, aby ostatní čtenáři nebyli ochuzeni. Ne zrovna šťastný manželský pár odcestuje na nějaký čas do Jižní Koreje. Nevěra na sebe nenechá dlouho čekat a i Severní Korea bude mít co říct. Jistým okořeněním jsou další postavy a všeobecné potíže s láskou. Červená knihovna, detektivka nebo špionážní román? Je tam něčeho moc, nebo všeho akorát? Nechte se překvapit.

Celkový dojem z knihy je za mě nakonec dobrý. Autorka umí vytvořit svižný a čtivý text a je vidět, že má velmi vytříbený jazykový cit. U překladatelky a autorky sedmi knih se to dá asi očekávat. Dle prozkoumání obsahu jejích ostatních knih (ze kterých mě velmi zaujala kniha Fin Mika Waltari), jsem vydedukovala, že se očividně se ráda zaobírá ženskými milostnými příběhy a tentokrát vše řádně opepřila a prošpikovala. Nejedná se o knihu, kterou budu po letech číst pravidelně stále znovu a znovu a odnášet si z ní další a další moudra, ale s klidným svědomím ji doporučím jako příjemné čtení jiným čtenářům. Vzhledem k rozsahu – 214 stran – ji, i když vás nezaujme, nebude považovat za ztrátu času.

Komentáře (0)