Napětí graduje až do konce

recenze

Jedna vražda, jedna sebevražda. Kdo vyhledává mordy, přijde si u knihy Synové člověka od Arnaldura Indriðasona na své. Obdobně jako ve většině knih Indriðasona se i zde setkáváme s postavou komisaře Erlendura a jeho kolegů z kriminálky Reykjavík. Právě u Erlendura vyvolává zločin vraždy penzionovaného učitele základní školy a sebevražda jeho bývalého žáka ve stejnou dobu pochybnosti. Ostatně u mě také, a to ani nejsem policejní komisař.
Komisař Erlendur totiž pochybuje, že tato vražda a sebevražda nemohou být jenom prostá shoda okolností a tyto jeho pochybnosti jsou umocňovány postupně se objevujícími svědectvími a důkazy, které ale nechci blíže odhalovat, abych neošidil jiné čtenáře o stejný zážitek, jaký jsem měl při čtení knihy já.
Vedle tématu vyšetřování vraždy a sebevraždy je současně vykreslen obraz islandské společnosti včetně jejích sociálních a ekonomických problémů a jsou vzneseny palčivé otázky. Musím se přiznat, že mě ani ve snu nenapadlo, jak může být zajímavý popis islandské společnosti, což je další velké plus této knihy.
Napětí graduje až do poslední stránky a závěr je natolik překvapující, že jsem si to ani nedokázal představit.
Indridasonovy postavy jsou velmi věrohodně a kvalitně vypracované. Hrdinové působí autenticky a sympaticky a já jsem se snadno vciťoval do jednotlivých postav. Oceňuji, že hrdinové nejsou prezentováni idealizovaně, ale mají také chyby a slabé stránky. Prostě jako ze života.
Vlastní překlad Jaroslava Kuťáka je charakteristický působivým a jasným jazykem.
U knihy mě oslovila na první pohled zajímavě graficky vytvořená obálka jakoby s nádechem chladné nálady Islandu, avšak obsah díla obal ještě dalekosáhle přesáhl. Já sám vyhledávám islandské krimi. Bývají napínavě napsané a čtenář se navíc dozví mnoho zajímavého o zemi a lidech.
Knize Synové člověka dávám plný počet hvězdiček a tuto fascinující severskou detektivku mohu doporučit všem milovníkům tohoto žánru.

Komentáře (0)