Mrazivý vzduch a ryzí ušlechtilost

recenze

V mrazivé atmosféře severských zemí, kde žijí drsní lidé, bojovníci, trpaslíci, králové i otroci se rozehrává několik příběhů propojených vzájemně postavami a zejména rámcovým příběhem, kterým kniha začíná i končí. Znovu se tu setkáváme s hrdiny Písně oceli a jejich osudy se tu dále proplétají. Ušlechtilý Cuchenan, který je nejlepším bojovníkem dvanáctky, současně mužem s pevným charakterem, mravními zásadami, ale velkým srdcem; bard, jenž tráví každý večer v jiné posteli a ráno odchází od dívky, jejíž jméno si již nepamatuje s hlavou plnou nových písní a zajímavých příběhů. Tito dva jsou hlavními hrdiny. Vedle nich Mordyc, který kvůli nenaplněné lásce postupně utápí svůj život v alkoholu, ale přesto je věrný svým přátelům i pánovi, aby nakonec znovu našel smysl svého života a další, kteří všichni bojují se svými démony, ale současně chrání jeden druhého.
Není mnoho knih, v nichž bychom prožívali dobrodružství s muži, kteří vládnou meči i slovu, a současně by taková kniha byla pohlazením a příjemným průvodcem dlouhých večerů. Krásný ušlechtilý jazyk knihy plyne jako horská bystřina, nikde se nezastavuje, na mnohých místech pak jako vodopád přicházejí slovní přestřelky, jež jsou půvabné jako kniha sama. Bojovníci tady totiž mají ušlechtilá srdce. Jen doufám, že závěrečná scéna je tu jen proto, že se již připravuje další část knihy, protože rozloučit se s Cuchenanem a Minangarem by byla velká škoda.

Komentáře (0)