Literární událost roku

recenze

Už dlouho se mi nestalo, aby mi při čtení nějaké knihy naskakovala husí kůže, tekly mi slzy, cítila jsem zlost, lítost, bezmoc a já nevím, co ještě.
Šikmému kostelu se to podařilo.
Jedná se o kroniku města Karwiná, které dnes již neexistuje, a které stávalo kousek od dnešního města Karviná (čili se nejedná o jedno a totéž město). Autorce se do jedné jediné knihy podařilo promítnout celou řadu historických událostí v rozpětí cca 30 let - v první půlce převažuje historie těžby uhlí na Karvinsku, v druhé polovině pak poválečné česko-polské vztahy. To vše se odehrává na pozadí obyčejných lidských příběhů. Musím se přiznat, že historické události, jimiž se Šikmý kostel zaobírá, pro mě byly poměrně neznámé (asi proto, že s Moravskoslezským krajem nejsem nijak spjata), takže kniha pro mě byla i nesmírně poučná.

Příběh začíná důlním neštěstím, při kterém přišlo o život na dvě stovky havířů. Následně sledujeme osudy několika rodin, kterým tato událost převrátila život naruby. Jednou z nich je Barbora, která zůstane sama se třemi dětmi, Ludwig, který se rázem stane sirotkem a mnoho dalších, na něž neštěstí dolehlo nepřímo, např. Julka, která se tak stane nejlepší přítelkyní Barbory a pomáhá jí nést břemeno. Jak běží čas, přesouváme se od Barbory k jejím dcerám Fanynce, Barce a Žofii, prožíváme jejich starosti, radosti, i lásky, a spolu s nimi potkáváme celou řadu epizodních postav, z nichž každá představuje malý střípek do velké mozaiky, a každá je nějakým způsobem propojena s ostatními.
Postavy jsou velmi dobře vykresleny, každá z nich jedná a mluví jinak, takže hned poznáte, kdo je na scéně, aniž by bylo zmíněno jeho/její jméno. Barbora, jednodušší a velmi zbožná žena, její dcera Barka, která jde v matčiných stopách, chytrý a nadaný Ludwig, jehož talent zůstal ležet v prachu, a jako protiklad k Barboře progresivní a moderní ateistka Julka. Zde bych chtěla upozornit na zajímavý kontrast mezi zpátečnickými Barborami, které celý život jen živoří (jejich myšlení nadmíru ovlivňuje víra v Boha, pověry, zažité tradice aj.) a moderní a ambiciózní Julkou, která naopak věří jen v sama sebe a dostane se do tzv. lepší společnosti. Na těchto dvou je zcela zřetelně vidět, že slepá víra v cokoli je brzdou pokroku. Ani Barka se v životě neumí hnout z místa (raději se celý jeden rok trápí, než aby žila s mužem, kterého miluje, jen proto, že nemohou být oddáni).
Velice mě bavilo sledovat osudy každého z hrdinů, dozvědět se, kam je po čase osud zavál či jak jsou propleteni s jinými postavami (např. Tomek)
Co musím vyzdvihnout, jsou autorčiny pečlivé rešerše. Musela nastudovat obrovské množství materiálu, aby příběh působil věrohodně. To se povedlo, nejenže se opírá o fakta, ale dokázala vykreslit i dobovou atmosféru a smýšlení lidí. Není co vytknout.
Chválím také nádhernou češtinu, včetně nářečí, které umocňuje dojem z knihy.
Aby nebyla jen samá chvála, bohužel mi připadalo, že v poslední třetině kniha trochu ztrácí dech, postavy se začaly slévat a už mi nepřišly tolik propracované jako předtím. Příkladem může být postava Fanky, která se po mnoha letech vrátila domů - když vyprávěla svůj osud, měla jsem pocit, jako by autorka do její promluvy nakopírovala text z učebnice dějepisu (tento dojem jsem ke konci měla na více místech - že informace, které nám autorka servíruje prostřednictvím dialogů svých postav, jsou příliš popisné, učebnicové, a chtělo je trochu více "ohnout" do přirozené mluvy). Jedná se ale skutečně až o posledních několik desítek stran, a text díky tomu působí trochu unaveně, vyčerpaně. To je ale z mé strany jediné mínus, které nijak neovlivní můj celkový dojem z knihy.
Kniha mě přinutila zamyslet se nad současným světem, kterému vládne konzum a mamon, nad vírou nejen v Boha, nad klasickou rodinou jako základ společnosti. A dobrá kniha má mít přesně tuto přidanou hodnotu.
Šikmý kostel je bez nadsázky literární událost roku 2020.

Komentáře (0)