Ledová královna Carrie Soto

recenze

S Taylor to mám jak na houpačce. Když se mi do rukou dostala Daisy Jones & The Six, totálně mě to odrovnalo, až do takové míry, že jsem si hned chtěla kupovat lístky na koncert této imaginární kapely! Pak přišlo Malibu v plamenech, co mě nijak neurazilo, ale ani příliš nenadchlo. Pak došlo k výstřelu nejvyššího kalibru a já si přečetla Sedm manželů Evelyn Hugo. Tuto knihu mám ve svém osobním žebříčku nejlepších knih za loňských rok. I přesto, že mě hlavní hrdinka neskutečně srala, byla arogantní, chladná a vypočítavá – dostalo mě to. Jestli je něco, co na knihách miluju, tak je to postupný vývoj hlavní postavy. Nutí mě to o ní přemýšlet i dlouho poté, co knihu dočtu. A tak jsem si myslela, že s Carrie to budu mít stejně. Jenže bohužel

Carrie Soto je velmi ambiciózní tenisová hráčka. Svůj osud si vybrala už ve dvou letech, kdy na ni upnul veškeré své naděje a neuskutečněné kariérní sny její vlastní otec. Ten se živil jako trenér a za svůj životní cíl si vzal jako rukojmí svou dceru. Toto předávání svých snů na děti mi neskutečně rve žíly. Říkám si, zda by si tenis Carrie vybrala, kdyby znala i něco jiného? No – možná i ano, ale zcela určitě by nebyla tak emociálně chladná. Možná to Javier myslel ze začátku dobře, ale jsou věci, co už nejdou vzít zpátky. Carrie žila jenom tenisem, neměla přátele, žádné jiné aktivity. Dotáhla to daleko, ale pak musela přestat – kvůli zranění, které zcela určitě pramenilo z přeceňování svého mladého těla. A pak – se najednou – ve svých 37 letech se rozhodne na kurty vrátit.

Víte, tenis mám ráda, koukám na něj, ale tak úplně mu nerozumím. Tato knížka byla z velké části o trénincích a utkání, autorka se nebála přílišných detailů a pro mě bohužel nudných momentů. Mám pocit, že jsem díky tomu nedostala šanci Carrie víc pochopit. Mě Carrie bohužel úplně neoslnila, i když přiznávám, že ke konci knihy mi nějaká ta slzička ukápla – ale kvůli Carrie to určitě nebylo.
...
Za knihu děkuji @knihydobrovsky v rámci #spoluprace

Komentáře (0)