Láska, balet a léto v Paříži

recenze

První, co vás na knize Polibky a croissanty zaujme, je roztomilá růžová obálka s romantickým červeným názvem a příhodným skútrem v popředí, v jehož stínu se schovává Eiffelova věž. Ačkoli samotné polibky a croissanty na obálce chybí, musím uznat, že stávající podoba dokonale vystihuje děj.

A o čem tedy knížka vypráví? Sleduje příběh sedmnáctileté talentované baletky Mii, která byla přijata do jednoho z nejlepších letních baletních programů v Paříži. V době, kdy si jiní studenti užívají prázdnin, musí Mia tvrdě dřít, aby upoutala pozornost Amerického baletního divadla v New Yorku, kam se touží dostat už odmalička. Pak se ale seznámí s Louisem, okouzlujícím francouzským chlapcem, a nemůže si pomoct – zatouží z Paříže poznat víc než jen zdi baletní školy. Časem si uvědomí, že ji Louis příliš rozptyluje a postupně odvádí od jejího životního snu, a pochopí, že si může zvolit pouze jednu cestu. Bude to životní vášeň (balet), anebo životní láska (Louis)? Může se ten největší sen náhle proměnit v jiné přání?

Polibky a croissanty jsou relativně krátký a nenáročný román (asi 250 stran) se stručnými kapitolami, jejichž rozsah se pohybuje většinou od pěti do osmi stran. I díky tomu probíhá četba lehce a svižně a stránky budete jistě obracet jednu za druhou, přestože příběhu tak trochu schází vtip, až na malé úsměvné výjimky v několika scénách. Styl psaní je jednoduchý, knihu bych se nebála doporučit i mladším čtenářkám okolo cca 11 až 13 let, které s podobným žánrem letních romancí začínají. Jediné, co by mě snad od tohoto konkrétního doporučení mohlo odradit, je množství francouzských výrazů. Já osobně nemám s francouzštinou žádné zkušenosti a ne všechna slova jsou opatřena českým překladem. Zcela chybí výslovnost, což mě mrzí nejvíce. Když už o něčem čtu, ráda bych věděla, jak to mám správně vyslovit (i kdyby jen v duchu). Bylo by tedy záhodno připojit na konec knihy slovníček i s výslovností.

Další věcí, která mě při čtení trochu rušila, byly do očí bijící a opakující se spisovné výrazy. K mluvě sedmnáctileté hlavní hrdinky se zkrátka nehodí, třebaže se jedná o elegantní a kultivovanou baletku. Mám na mysli zejména její neustálé „usměji se“, „rozesměji se“. Když to čtete posté, začne vás to vyloženě rozčilovat. Nejen jednotlivé výrazy, ale hlavně opakující se úvahy hlavní hrdinky zpomalují tempo a ubírají knize na atraktivitě. Chápu, že stát se baletkou v Americkém baletním divadle je jejím nejvroucnějším přáním. Chápu také, že je ochotna tomuto snu obětovat cokoli a že do Paříže přijela pouze proto, aby celé léto tvrdě dřela. Chápu i to, že jí dělá starosti, když se náhodou vyrazí jeden večer pobavit s přáteli. ALE skutečně to musí omílat pořád dokola celičkou knihu?

Co mě na Polibcích a croissantech naopak potěšilo, bylo menší množství překlepů než v jiných knihách nakladatelství Fragment, dále samotný námět a zvolené prostředí. Celkově příjemná, čtivá a milá letní romance (i když napěchovaná samými klišé) vládne úžasnou pařížskou atmosférou. Pomáhá čtenářům lépe poznávat nejen populární turistické atrakce, ale i méně známá a stejně nádherná zákoutí města, včetně zvyklostí a tradic, místní kuchyně, umělecké scény atp. Umožňuje nakouknout do zdejšího života mládeže a způsobů, jakými se francouzští teenageři baví. Zmiňuje i jisté odlišnosti od „amerického stylu studentského života“.
Baletní škola představuje překvapivě vzrušující (a věřím, že v podobných knihách i originální) prostor plný tvrdé dřiny, napětí a nejistot, ale zároveň i místo, kde se sny stávají skutečností a kde se odehrávají kouzla prostřednictvím tance. Miina vášeň pro tréninky a přípravu na velké vystoupení ve školním představení Labutího jezera na vás nepochybně zapůsobí a přejde vám do krve stejně jako jí. Trochu mě zarazilo, že autorka pro tento účel zvolila právě notoricky známé Labutí jezero, ale patrně to byl ten důvod – dokonce i někdo, kdo se o balet vůbec nezajímá, někdy už o Labutím jezeře alespoň slyšel.
Paříž je, ať už s baletem nebo bez, jistě pozoruhodným městem a román Polibky a croissanty odvádí skvělou práci, co se týče popisu jejích jedinečných krás. Nicméně zachycuje vlastně pouze tyto krásy a opomíjí méně atraktivní odvrácenou stranu, která je přece také nesmazatelnou součástí velkoměsta. Bylo by možná zajímavější a věrohodnější zapojit do děje i tu temnější tvář Paříže a neomezovat se na dokonale útulné kavárny, malebné obchůdky a romantické uličky.
Mia sice přijela do Paříže hlavně kvůli tomu, aby se zlepšila v baletu, rodinná legenda ji nicméně přiměje prozkoumat s Louisem pařížská muzea, galerie i dražební síň. Balet je totiž součástí její rodiny už po generace. O prapraprababičce se dokonce říká, že byla jednou z baletek, které maloval slavný francouzský malíř Edgar Degas. Mohla by to být pravda? Právě zápletka s Degasem a jeho obrazy je na knize velmi okouzlující, osvěžující a lákavá.

Následující část recenze obsahuje spoilery:

Co se týče samotných postav, jejich jednání, vývoje a charakteru, musím bohužel podotknout, že románu chyběla určitá hloubka. Cit mezi Louisem a Miou vykvetl příliš rychle, rozvinul se během chvilky v něco silnějšího, co však může snadno rozmetat první hádka. Jakékoli plynulejší a přirozenější smiřování chybí. Autorka v jedné chvíli sděluje čtenáři, že se mezi postavami něco změnilo a že už jejich vztah zřejmě nikdy nebude stejný jako dřív – to je špatné (str. 193 dole). O několik stránek dál se ale tytéž postavy náhle líbají a zdá se, že je mezi nimi vše v pořádku – to je báječné (str. 199). Jak k tomu ale došlo? Co se odehrálo mezitím? To, že se něčí vztah změní náhle a bez potřebného vývoje, nedává smysl a vyvolává zmatek.

Kniha je psána v ich-formě z pohledu Mii, příběh tak vnímáme pouze jejíma očima a máme možnost vžít se jen do jejích emocí. Není ovšem lehké pochopit, jak se může cítit někdo, kdo celý svůj život upřel k jedinému cíli. Je jistě logické, že když se na cestě k tomuto cíli něco nezdaří, znamená to pro dotyčnou osobu velkou ránu, ztrátu nadějí, nenapravitelnou katastrofu. Přesto – představte si, že se stanete účastníkem život ohrožující situace. První, co by vás pak mělo zajímat, je to, že jste přežili vy i vaši nejbližší. Že jsou vaši milovaní v pořádku. To je přece to hlavní, že? Co ale napadne hrdinku tohoto románu? Že se teď nedostane na svůj vysněný baletní konkurz! Jestli náhodou někdo neumřel, to je otázka, která stojí až na druhém místě. A to je velice smutné. Možná to autorka takhle podat nezamýšlela, bohužel to takto vyznívá.
Mia se až příliš často chová sobecky a necitlivě, zejména vůči Louisovi, je nerozhodná a nejistá v tom, co vlastně chce. Louis je zase od první chvíle až příliš dokonalý – neuvěřitelně krásný, šarmantní, prostě princ z pohádky. Ani se nechce věřit, že by někdo takový nebyl dávno zadaný, pravda? Ona zápletka s tzv. tajemstvím, kterou slibuje anotace na zadní straně knihy, je bohužel poněkud chabá. Očekávala jsem v tomto směru něco nápaditějšího.

Zde končí část recenze, která obsahovala spoilery.

Příběh Polibků a croissantů je velmi předvídatelný. Prakticky každý zvrat se dá očekávat a milostná zápletka sleduje typickou soudobou šablonu romantického YA románu. Ani onen velký zvrat těsně před koncem nepůsobí tak efektně, jak by asi měl, a uspěchaný závěr je pak vyloženým klišé. Ne všechny aspekty knihy vítám, ale celkově mohu říct, že jsem si čtení užila a že mi uběhlo rychle. Pokud hledáte roztomilou, oddechovou YA romantiku ze současné Paříže (kniha mimochodem poměrně aktuálně zmiňuje i ne tak dávný požár Notre–Dame) s osvěžující letní atmosférou a lahodnou chutí vanilkové zmrzliny, určitě si Polibky a croissanty přečtěte. Na odreagování po dlouhém dni a obzvlášť v době, kdy si ještě nelze plně vychutnat cestování se všemi jeho lákadly, je tento nenáročný a sladký „průvodce Paříží“ skvělou volbou. A jestli se vám zalíbí a budete hledat něco podobného, zkuste třeba některý z následujících titulů: Polibek pro Annu, Polibek v Paříži, Amélie v Paříži, Láska a gelato, Láska a štěstí…

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a společnosti Albatros Media.

Komentáře (0)