Květy z půdy

recenze

Květy z půdy (1998) 5 z 5 / Lensiiee
Květy z půdy

Květy z půdy jsou prvním dílem pentalogie od americké autorky Virginie Cleo Andrewsové.
Tato dramatická rodinná sága nás provází životem několika generací jedné rodiny.

V prvním díle se seznamujeme se sourozenci, které zastihla obrovská tragédie. Jejich milovaný otec, živitel rodin, zemřel při dopravní nehodě a matka není schopná se o rodinu bez pomoci postarat. Matka se proto rozhodne vrátit se k rodičům, kteří ji před několika lety vydědili. Děti jsou však překážkou. Její otec by ji nikdy zpátky nevzal, kdyby tušil, že si s sebou přivezla i své čtyři děti. Po dohodě s babičkou jsou děti zavřeny do tmavého podkrovního pokoje jejich rozlehlého sídla. Ze začátku jim matka naslibuje hory doly, ale děti velmi rychle zjistí, že tak jednoduché to nebude. Čím déle jsou v podkrovním pokoji zavřené, tím déle si uvědomují hrůznou skutečnost. Hlavním pojítkem mezi podkrovním pokojem a realitou se stává babička. Prosím, nepředstavujte si Babičku od Boženy Němcové. Tady je to spíš Ježibaba z Perníkové chaloupky. Děti mají stanovená přísná pravidla, která musejí dodržovat. I když je babička navštěvuje jen jednou denně, jako by viděla každé porušení jejích pravidel.

Christopher a Cathy jsou uzavření v malém podkrovním pokoji a musejí se starat o mladší dvojčata Coryho a Carrie. Bohužel se přitom, podle babiččiných pravidel musejí zdržet pohledu na osoby opačného pohlaví. A když se navíc jedná o dospívající pár? A co pětiletá dvojčata? Jak můžou vyrůstat bez matky, která je navíc tak neuvěřitelně zradila?

Kniha je bravurně napsaná. Přesto, že jsou děti téměř celou dobu zavřeny na jednom místě a nesmí odtahovat závěsy nebo pobíhat, děj nevázne a kniha obsahuje i několik velmi zajímavých zvratů. Už prolog této knihy je velmi silný a nahání husí kůži.

Já osobně jsem si tuto knihu přečetla již podruhé. Poprvé jsem se k ní dostala už na základní škole a tehdy jsem slupla celou pentalogii jako malinu. Květy z půdy jsou jednou z mála knih, které ve mně i za ty roky budí velmi silné emoce. Čtu hodně. Některé knihy prostě přijdou a zase odejdou, ale tato kniha ve Vás zanechá stopu. Když se řekne Květy z půdy, nikdy nebudete váhat jestli jste knihu četli nebo ne. Pokaždé si vzpomenete o čem a jaká přesně tato kniha byla. Naivní, krutá, šokující, depresivní. Přesto je přesně tou knihou, která musí být čtena a doporučována.

Jsem moc ráda, že nakladatelství MOBA tuto sérii vydává opět celou. Děkuji za ni. V mé knihovně rozhodně nesmí chybět.

Babiččina pravidla:
Zaosmnácté: když vstoupím do vašeho pokoje, budete stát v pozoru, ruce rovně podél těla, nebudete zatínat pěsti, abyste mi ukázali němý vzdor, ani se mi nebudete dívat do očí, ani doufat, že získáte mé přátelství, mou lítost, mou lásku, můj soucit. To všechno je nemožné. Ani váš dědeček, ani já sama nebudeme nic cítit k něčemu nezdravému.

Komentáře (0)