Krutý měsíc

recenze

Od Jany Jašové jsem četla Znič to jméno a dokonce před x lety i Kroky, co slýcháš. Autorka opravdu psát umí, má nevšední styl vyprávění, i když tady mi chvíli trvalo, než jsem se začetla.

Krutý měsíc je detektivka s prvky thrilleru. Příběh je vyprávěn v ich formě z pohledu dvou žen - Tamary a Betyny a odehrává se za covidu o Velikonocích. Nepěkné vzpomínání na přísná protiepidemická opatření teda! Tamara se uprostřed noci, i přes zákaz nočního vycházení, probudí v autě v lese celá od krve, nic si nepamatuje a navíc zjistí, že zmizel její syn Ben. Co se stalo? Ví něco její divná sousedka Betyna? A jak do všeho zapadá její přítel Michal, kterého nikdo ve vesnici, kde spolu momentálně pobývají, nemá zrovna v oblibě?

Ani jedna z žen mi upřímně příliš k srdci nepřirostla, nebyly zrovna sympatické. Přesto mě autorka dokázala hned od začátku zaujmout a byla jsem zvědavá, co se z příběhu vyvrbí. Části Tamary a Betyny se rychle střídají, je to celkem napínavé a zajímavé. Bety má 3 děti a nejstarší dcera prochází těžkou pubertou, také se stará o matku, která trpí demencí. Říkala jsem si, jakou roli v tom všem bude hrát a mazec, jak postupně vychází najevo tajemství z minulosti, které sahají až do přítomnosti. Ale asi to odhalování začalo příliš brzy. Zhruba v půlce jsem už měla tušení, kde je zakopaný pes. Většinou se plácám po rameni, když něco odhanu správně, ale tady bylo tolik jasných vodítek, že to nešlo neuhádnout. A to je škoda, protože na konci chybí pomyslný šok moment, kdy bych si řekla: Wow, to jsem nečekala!
Abych ale nekřivdila, jednu věc jsem neodhadla úplně přesně.

Komentáře (0)