Kostischrány

recenze

Byla jednou jedna odvážná mladá dívka, která milovala smrt. A to tak, že se nebála se jí dotýkat, konejšit, bojovat s ní. No – možná ji až tak nemilovala, ale naučila se s ní žít. Smrt byla totiž všude kolem i hluboko v ní. Aderyn je totiž hrobnice, a jako taková má povinnost nasměrovat všechny mrtvé do země a zasypat je hlínou. A to platí i o takových, co se v noci objeví jako polorozpadlá kostra bez očí a úst a snaží se zaútočit na vše živé. Legendy je popisují jako stvoření sama šlacha a hnijící maso. Povídačky, kterým místní dnes už nevěří, ale rozhodně by měli.

Aderyn odhodlaně pokračuje ve šlépějích svého otce, který zmizel, když byla ještě malá, a stará se o to, aby byla jejich vesnice v konejšivém bezpečí. Kostischrány, jak je Aderyn nazývá, žily ukryté v lesích a od vesnice je držel dál jen železný plot. A právě tenhle plot jednoho dne odstraní nenasytný vesnický šlechtic a pohroma je na světě.
Aderyn se tak vydává na cestu na Castell Sidi, hrad, kde podle všeho krutá kletba odstartovala všechno to nesmyslné vraždění, a jejím jediným cílem je kletbu zrušit. Na cestě ji doprovází sympatický kartograf Eliss, který se pod záminkou překreslit staré a nepřesné mapy, snaží nalézt své rodiče. Osudy obou těchto mladých lidí jako by vyvstaly ze smrti, což je pohání každým dnem, kdy jsou nuceni bojovat s živými mrtvými.

Kostischrány začínají jako jedna mrazivá temná pohádka. Odpovídá tomu styl psaní i nádech legend, tajemství a kleteb, které je potřeba odhalit a poté hned zničit. Aderyn byla odvážná, bojující o svou rodinu, která jí ještě zbyla. Mladá dvojice na své cestě překonávají spousty překážek, které byly nabité akcí a příběhem. Každá kapitola do sebe zapadala jako jedno celistvé mrtvolné puzzle.
Já jsem nemohla ukončit rok 2023 ničím lepším. Tohle je opravdu hodně dobrá kniha pro všechny milovníky temných romancí, příběhů a young adult fantasy.

Komentáře (0)