Kopeček hořkosladké zmrzliny s příchutí zhrzenosti

recenze

Fallon a Chloe byly nejlepší kamarádky, jenže si spolu minulý rok něco začaly a nedopadlo to dobře. Fallon už Chloe nechce nikdy vidět, jenže to jde těžko, když spolu jejich mámy provozují populární zmrzlinářskou dodávku Láska v každém kopečku. A teď se Fallon s Chloe musí zúčastnit dvou food festivalů místo svých matek, a to znamená strávit spolu pár dní samy v dodávce.

Jejich mámy se totiž snaží rozšířit podnikání, protože mají hluboko do kapsy. Chloeina máma odlétá na schůzku s investory, zatímco Fallon se svojí mámou mají jet na food festivaly, které jim generují značnou část zisku. Jenže schůzka s investory neprobíhá podle plánu, takže na místo vyráží i Fallonina máma. A Fallon s Chloe musí jet na oba festivaly za ně. Fallon ví, že mámu nemůže nechat na holičkách, ale jak má zatraceně strávit několik dní sama s holkou, co jí zlomila srdce?

Zmrzlinářky jsou napsané velmi čtivě a příběh odsýpá. Jedná se o takový road trip, během něhož Fallon řeší svoje zmatené city. Fallon se chová jako zhrzená milenka, takže dost dramaticky, iracionálně a občas poměrně hloupě. Má na Chloe vztek a snaží se jí potrestat, ale nejvíc tím ubližuje sobě, protože k ní pořád něco cítí a touží po tom, aby za ní Chloe přišla s omluvou a vyznáním citů. Chloe se ale snaží slepit střepy jejich bývalého přátelství, jenže o to Fallon nestojí.

Jennifer Duganová věrně popisuje, jak si vytváříme v hlavě fantazie a domýšlíme si. Fallon prohlašuje že "ví, jak to Chloe myslí" a "ví, co po ní Chloe chce", protože se tak bojí dalšího odmítnutí, že je pro ni jednoduší nedat Chloe šanci, aby jí sama vysvětlila, jak to tehdy brala a co cítí. Samozřejmě si tím akorát zadělává na další problémy, protože nikdo druhému do hlavy nevidí.

Autorka u Zmrzlinářek zvolila trošku zvláštní způsoby vyprávění, protože Fallon se obrací přímo ke čtenáři, komentuje svoje chování nebo nahlíží na svůj život jako na filmový záběr. Přiznám se, že mě to trochu rušilo a navíc mi vždycky podobné poznámky přijdou jako autorské alibi pro nesmyslné chování postav.

Uvědomělým čtenářům, kteří podobnými citovými a zhrzenými kolotoči nikdy neprošli, bude Fallonino chování připadat iracionální a hloupé, protože takové skutečně je. To nic nemění na tom, že je ale velmi běžné a skutečné. Naneštěstí ale i čtenářům, kteří si něčím podobným prošli, se občas bude chtít frustrovaně řvát, aby si ty dvě konečně v klidu a rozumně promluvily. Jenže když už si ty dvě promluví, tak jednu věc vyřeší a další dvě zamotají. Falloniny kamarádky Jami a Prisha jí sice dávají rozumné rady, ale Fallon je neposlouchá. I kvůli tomu to závěrečné uvědomění působí trochu překotně.

Ve výsledku patří Zmrzlinářky v young adult romancím k těm méně obvyklým knihám. Mají zvláštní styl vyprávění a víc než sladkost zmrzliny si tu užijete hořkost citů. Co si ze Zmrzlinářek odnést? Nechovejte se jako Fallon! Nic tím nevyřešíte a akorát ublížíte sami sobě. A pokud jste se někdy jako Fallon chovali klid, takových je nás víc. Hlavní je se z toho poučit.

Komentáře (0)