Kdo zavraždil Čtyři mrtvé královny?

recenze

Čtyři mrtvé královny (2020) / Suzanne
Kdo zavraždil Čtyři mrtvé královny?
Quadara, země rozdělená na čtyři kvadranty. Každému vládne jedna královna, které spolu žijí v jednom paláci. Jenže teď byla jedna z nich zavražděna, a i ostatním třem královnám hrozí smrtelné nebezpečí…

Keralie opustila rodinu a rybářskou vesnici, kde vyrostla, a dala se do služeb Mackiela, svého dávného přítele z dětství, který vede zločinecký gang. Keralie je jeho nejlepší kapsářkou, takže dostává za úkol eonijskému poslíčkovi ukrást komunikační čipy. Svůj úkol splní, jenže poslíček Varin chce čipy zpátky, jenže vůdce zlodějů Mackiel by ale kvůli nim byl ochoten nejspíš i vraždit. A Keralie nemá nejmenší tušení, do čeho se to zapletla. Jakmile totiž komunikační čipy, na které se nahrávají lidské vzpomínky, použije, spatří vraždy všech čtyř královen Quadary. A Keralie se rozhodne, že vypátrá vraha…

Každý kvadrant má odlišnou životní úroveň a míru technologie. V Torii, ze které pochází Keralie, se nosí korzety, jezdí kočáry a obyvatelé nemají přístup k novým technologiím, ale cení si své zvídavosti a vynalézavosti. Eonie je zmrzlý kvadrant, který má ale vysoce rozvinutou technologii a jeho obyvatelé jsou vychováváni tak, aby byli přísně racionální a nepodléhali žádným emocím. Ludie je kvadrantem zábavy, umění a radovánek, zato Archie je zemědělský ostrov, kde si cení tvrdé práce a prostého způsobu života. Ale samozřejmě obyvatelé každého kvadrantu by chtěli něco z těch dalších, což není možné, protože kvadranty jsou mezi sebou uzavřené, a to v mnoha lidech vyvolává nespokojenost.

Keralie je Torianka, takže je zvídavá, nápaditá a má pěkně prořízlou pusu. Bohužel je ale také sobecká, zbrklá a vlastně se do většiny problémů dostává vlastní vinou. Varin není typický Eonijec, protože maluje obrazy a dokáže ocenit krásu. Nicméně jeho přeměna z chladného, racionálního mladíka bez emocí je přeci jen náhlá a nepůsobí příliš věrohodně. A vlastně i celá romantická zápletka vzniká překotně a téměř z ničeho.

Čtyři mrtvé královny přinášejí zajímavý a dost neotřelý mix – kombinují žánr detektivky a romantiku s prvky sci-fi i inspirací z historie. Astrid Scholteová píše čtivě a chytlavě, takže je kniha místy skutečně napínavá a vy budete opravdu zvědaví, kdo a jak královny zavraždil. Závěrečné rozřešení detektivní zápletky je překvapivé, ale bohužel dost nelogické a naivní.

A to je kámen úrazu. Mix jednotlivých prvků je zajímavý a nápaditý, ale potenciál knihy sráží obrovská míra nelogičnosti, naivity, nepromyšlenosti a nedotaženosti. A i celé vystavění příběhu není nejšťastnější a ve výsledku nedává úplně smysl.

S určitou mírou nelogičností a nepropracovanosti v žánru young adult literatury počítám, ale ve Čtyřech mrtvých královnách snad není jediný logický, uvěřitelný a dotažený moment. Za mě tak bohužel Čtyři mrtvé královny patří mezi podprůměrné knihy z žánru young adult literatury a jejich jedinou výhodou je, že se jedná o samostatný příběh, takže nemusíme čekat na další díly.

Komentáře (0)

kniha Čtyři mrtvé královny recenze