Kdo se ničeho nebojí, nemůže být statečný.

recenze

Renegáti (2018) / terka98
Kdo se ničeho nebojí, nemůže být statečný.
Renegáti jsou syndikát lidí s neobyčejnými schopnostmi. Vynořili se z trosek zničené společnosti a zavedli znovu řád tam, kde dosud vládl chaos. Jako obhájci práva a spravedlnosti jsou pro všechny symbolem odvahy a naděje. Výjimkou jsou zločinci, které kdysi svrhli. Nova má důvod Renegáty nenávidět a touží po pomstě. Jenže na cestě za svým cílem potká Adriana, který je Renegát. Dosáhne Nova nakonec své pomsty?

Kniha Renegáti je první příběh, který jsem od autorky četla. Nemohu tedy porovnávat Renegáty a Měsíční kroniky.

Kniha sama o sobě byla fajn. Svět byl promyšlený, stejně tak jako veškeré postavy. Scény nebyli o ničem. A asi poprvé mi v knize nelezl nikdo z hrdinů na nervy.
Jak je na první pohled vidět, kniha je celkem cihla, lehce přes 500 stránek. Proto jsem počítala s lehce pomalejším a delším rozjezdem, než nás autorka seznámí se světem a jak v něm věci fungují. Musím, ale říct, že i na tak dlouhý příběh, pro mě byl rozjezd až příliš dlouhý. Děj nabral spád až okolo půlky. Což je podle mě celkem škoda. Neříkám, že by děj před tím nebyl důležitý nebo nudný, ale otáčet stránku za stránkou mě to nedonutilo. Bylo to prostě jenom fajn čtení.

Dále mě také mrzelo, že se v knížce nevysvětlilo vše, co jsem chtěla vědět. Takže s tím budu muset vydržet a doufat, že se to vysvětlí už v druhém díle.

Jinak hlavní postavy, jak Renegáti tak i Anarchisté byli popsány krásně, jak jejich charaktery, tak jednotlivé vztahy mezi nimi. Dialogy byli napsány také velmi povedeně. V příběhu nechyběl ani humor, ani troška té romantiky, ale vážně jen troška (což byla škoda). To všechno z knížky udělalo příjemné čtení.

No a závěr knížky, nemůžu říct, že mě to nešokovalo. Jak děj před koncem knihy, tak hlavně, a především konec samotný.

Takhle přesně se končí kniha, aby se z toho čtenář zbláznil a musel čekat na druhý díl s očekáváním a jak na trní.

Komentáře (0)

kniha Renegáti recenze