Kdo je tu vlastně vrah a kdo oběť

recenze

Přiznání (2019) / Piškotek_123
Kdo je tu vlastně vrah a kdo oběť
Autorka se ve své knize rozhodla pro téma, které mezi thrillery, i když osobně se kloním spíš k psychologickému thrilleru, není žádnou novinkou. Korupce, finanční podvody, manželské neshody, nefunkční rodina, to všechno jsou velmi čtivá témata, pokud by Jo Spain nezvolila styl psaní, který většinu čtenářů očekávajících gradující napětí poněkud zklame. Slibný začátek pozvolna přecházející v průměrně laděný děj bez větších zápletek, navíc snadno předvídatelný, až po nedotažený, za vlasy poněkud přitažený konec.
V Přiznání se prolínají tři dějové linky. První z nich je příběh Julie, oddané milující manželky, která dlouho netuší, co se děje za dveřmi jejich manželského života. Kdysi sebevědomá žena se slibnou kariérou se postupem času vzdává svého kariérního růstu za účelem založení rodiny, jenž ji po několika letech nakonec přivede k těžké závislosti. Říká se, že láska je slepá, a Juliina bezmezná láska k vlastnímu manželovi je toho zářným příkladem. Bohužel místy hraničí až s naprosto nepochopitelnou naivitou a sebemrskačstvím.
Druhá linka nahlíží do života JP Carneyho, vraha Harryho McNamary, a jeho osobní zpověď tak dává čtenářům možnost vytvořit si vlastní obrázek o tom, kdo je tu vlastně vrah a kdo oběť. Z příběhu Johna Paula je cítit smutek, nepochopení, životní ztráty, nedostatek lásky, a jeho impulsivní jednání vás nejednou postaví před myšlenku, zda ho máte nenávidět nebo s ním soucítit.
Třetí dějová linka je psaná z pohledu vrchní seržantky detektiv Alice Moodyové a jejích kolegů ze spádové policejní stanice. Už to, že pokus o vraždu nevyšetřují specializované jednotky, působí velmi nevěrohodně a chování policistů, jež se autorka pokusila vykreslit coby drsné chlapy zejména pomocí vulgarismů, bohužel ve finále působí poněkud komicky a velmi neprofesionálně. Příběh by se bez této amatérsky vyhlížející jednotky snadno obešel a zcela určitě by mu neubral na atraktivitě.
Ač nerada, musím se přiznat, že více než snadno předvídatelná zápletka a spisovatelčina tendence prozrazovat děj předem, mě mnohem víc iritovala velmi špatně odvedená korektura textu. Chybějící slova, předložky, čárky, časování sloves, skloňování (resp. žádné) osobních jmen, shoda podmětu s přísudkem, místy dokonce nesmyslné věty… Zkrátka něco takového mě u knihy z produkce nakladatelství Moba opravdu nemile překvapilo.
Věřím, že kniha si najde svůj okruh čtenářů, i když mě osobně autorčin styl příliš nezaujal.

Komentáře (0)

kniha Přiznání recenze