Kdo je Annabel?

recenze

Seržant Ryan DeMarco z pensylvánské státní policie byl pověřený pátráním po otci rodiny, který zmasakroval manželku a své tři děti. Svědkové ho naposledy viděli, jak za mlhavého úsvitu po vraždách bloudí okolo. Pachatelem je světově známý spisovatel, profesor lingvistiky, Thomas Huston. Hledání profesora je pro DeMarca hodně osobní. Hustona si velmi váží, obdivuje jeho romány, měl tu čest se s ním osobně setkávat a považuje ho za svého přítele. Nechápe Hustonovy pohnutky, vždy ho pokládal za vytrvalého, neústupného, ale dokonalého člověka, který milovat svou manželku a zbožňoval své děti. Ve své spisovatelské kariéře tíhl k temným tématům, psal o pochmurných věcech, ale přesto si DeMarco nedokáže představit, že by to mohl být brutální vrah.

V knize nejde o klasické detektivní pátrání. Policista DeMarco prioritně nehledá důkazy k usvědčení pachatele, chce pouze najít svého přítele. DeMarco zároveň odhaluje čtenáři své myšlenky a pocity. Jeho život je bolestně poznamenaný neštěstím z minulosti. Práce je pro něho možností, jak alespoň na chvíli zapomenout. Po nocích se marně snaží o spánek, při práci ho přepadají pocity tíživé bolesti. Postupuje s rozvahou a hledá stopy profesora na jeho pracovišti v akademické obci. Snaží se proniknout do spisovatelova uvažování a mysli.
Čím více odkrývá DeMarco ze záhad Hustonova života, tím více zjišťuje, že profesorův život vůbec nebyl tak idylický, jak se zdálo.

Zatímco v jedné rovině prožíváme s DeMarcem jeho pouť za nalezením přítele, ve druhé rovině máme možnost být přímo s profesorem Hustonem. Ten je nečitelný, hlavně zpočátku můžeme vnímat jeho odosobnění a tápání, kým vlastně je. Je tak trochu absurdní postavou, která je sama sobě štvancem. Aby to vše mohl zvládnout, upíná své myšlenky k záhadné Annabel.

Ději konkurují pocity a myšlenky, zoufalství hrdinů, kdy vlastní líčení a elegie střídají záblesky minulosti v mysli protagonistů. Přestože oba muži stojí zdánlivě proti sobě, mají hodně společného. Oba jsou zlomení a osamělí na cestě za životem, i když DeMarco žil sám a Huston měl rodinu.

Kniha je plná myšlenek a tíživé atmosféry. Nejde o klasickou detektivku, spíše psychologický román, který díky detektivní zápletce dostává dějový rámec. Tempo románu je pomalé a to především díky obšírnosti užitého jazyka. Možná někdy hraničí až s rozvláčností. To, co jiný autor vyjádří větou či odstavcem, tady najdete na několika stranách. Přitom to ale v podstatě ani moc nevnímáte, protože pasáže nejsou nudné, naopak zvolený jazyk má stále co říct. Jen jsem se někdy přistihla a uvažovala, zda-li mi pravá podstata takto vylíčených momentů někde neutekla. Na druhou stranu zde ale narazíte i na velmi silné momenty, které se vás hluboce dotknou, a vnímáte tíhu, která sráží naše postavy až na samé dno.

Knihu ocení čtenáři, kteří mají rádi knihy se specifickou atmosférou, obtíženou utrpením, zármutkem a zoufalstvím hlavních aktérů. Kde cílem románových hrdinů je najít smysl a cestu životem a vypořádat se s bolestnou minulostí. Vlastní detektivní zápletka budiž jen bonusem, i když zásadním.

Komentáře (0)