Každý máme své hrdiny

recenze

Příběhy skutečné odvahy (2014) 3 z 5

/ Pefka

Každý máme nějaké hrdiny, vzory nebo idoly. Ty své nám prostřednictvím knihy Příběhy skutečné odvahy představuje britský spisovatel, moderátor a dobrodruh Bear Grylls. Sám pro některé jistě hrdina, nám popisuje osudy těch, kteří ho v životě nejvíce inspirují, motivují a dávají mu sílu neustále se zdokonalovat. Osudy „obyčejných lidí“, dobrodruhů, mořeplavců, vojáků, horolezců a polárních expedic.

Kniha obsahuje dvacet pět příběhů, jejichž společným jmenovatelem jsou odhodlání, rozhodnutí nevzdat se, víra, psychická odolnost a zejména neskutečná odvaha - odvaha vypořádat se s nepřízní osudu, čelit extrémním přírodním podmínkám, snášet mučení a nelidské zacházení v zajateckých táborech nebo obětovat vše pro splnění vytyčeného cíle. Ruku v ruce s tím vším jde i pokora a skromnost, kterou se vyznačují snad všichni hrdinové.

Jednotlivé příběhy jsou poměrně krátké. Většina z nich má dvanáct stránek. Je tedy jasné, že tu odpadají zdlouhavé a mnohdy zbytečné popisy, odbočky a podobné nešvary, které osobně nemám zrovna moc ráda. Na druhou stranu ona krátkost a stručnost spolu s poměrně vysokým počtem příběhů knize škodí. Nebyl čas si k jednotlivým aktérům vytvořit nějaký vztah, takže se mi kolikrát stalo, že ve mně jejich osud nevyvolal žádnou lítost ani obdiv. Asi od poloviny knihy mi přišlo, že se úplně vytratila originalita. Jeden příběh z druhé světové války střídal druhý, všechny si byly nápadně podobné a žádný z nich toho ve mně v konečném důsledku mnoho nezanechal.

Rovněž jsem si také všimla, že autor na konci každé kapitoly vysvětluje, proč daného hrdinu tolik obdivuje. Na tom by nebylo nic špatného, pokud by u každého druhého příběhu nebyly přímo do očí bijící věty typu „jeden z nejúžasnějších příkladů přežití vůbec“ nebo „jeden z nejúchvatnějších příběhů o přežití“. Pro mě to jednotlivé hrdinské činy trošku shazuje a bere jim to výjimečnost, kterou by si určitě zasloužily. Takhle je to prostě jen jeden příběh z mnoha.

Musím však přiznat, že některé popisované okamžiky ve mně naopak vyvolaly dost silné pocity, zejména pocity hnusu a odporu, fyzickou nevolnost, ale také řadu otázek. Kvůli některým pasážím nedoporučuji knihu slabším povahám. Taky nedoporučuji četbu u jídla, případně brzy po jídle. Vyloženě špatně se mi dělalo u příběhu Nanda Parrada, který přežil pád letadla s uruguayským ragbyovým týmem a který byl následně okolnostmi donucen jíst lidské maso. Dalším opravdu silným momentem je, když si jeden z hrdinů musí pro záchranu života uříznout ruku, jiný si pro změnu uřízne prsty na noze, další vybírá z kalhot svého kamaráda výkaly a další pijí vlastní moč a jedí teplé vnitřnosti zvířat. Nějak nechápu, jak je tohle možné. Tady nezbývá nic jiného než vyjádřit svůj obdiv a úctu.

Za co autora skutečně chválím, je výběr prvního příběhu – pád letadla s uruguayským ragbyovým týmem. Příběh dostatečně známý, poutavý, originální a hlavně příběh, který vás donutí se na zbytek knihy těšit a doufat, že všechna ostatní dobrodružství budou stejně dobrá. Dalším pozitivem je určitě soupis literatury, ze které Bear Grylls čerpal své informace. Některé v soupisu uvedené knihy se chystám přečíst, abych se o konkrétních příbězích dozvěděla více.

I přes některé mé výtky rozhodně nelituji, že jsem si Příběhy skutečné odvahy přečetla. Možná jsem některé příběhy již zapomněla, některé zapomenu časem, ale některé mě budou inspirovat dál a zůstanou v mé paměti hodně dlouho.