Kam se ztratilo kouzlo Paříže?

recenze

Miluji Paříž (2017) 4 z 5 / a.k
Miluji Paříž

Guillaume Degénicour slaví třicáté šesté narozeniny a bilancuje své životní neúspěchy. Je to snílek, zamyšlený muž, fascinuje ho literatura a historie. Má za sebou vydanou knihu, která se však neprodává. Pracuje v cestovní kanceláři I LOVE PARIS jako průvodce zahraničních (převážně japonských) turistů, ovládá mnoho světových jazyků. V osobním životě mu chybí láska. Z předchozího neúspěšného vztahu má šestiletého syna a s dřívější partnerkou řeší jeho výchovu střídavou péčí. Snaží se nalézt novou životní lásku, ale tabulky, které na seznamkách vyplňuje, nevedou k získání žádné nové známosti.

Naštěstí má okolo sebe dobré přátele. Na Rue de Belleville provozuje restauraci černoch Omar, který se snaží už celou věčnost posunout svůj vztah s Charlie. Nad restaurací si pronajal byt Louis-Jean, který vede malou grafickou kancelář a žije se svým kocourem Papežem. Nově mezi sebe přijali i Američanku Amandu, která pracuje spolu s Guillaumem v cestovní kanceláři jako praktikantka. A pak je tu Edie. S Guillaumem se znají už dvacet let a je to Guillaumova nejlepší kamarádka. Jsou nerozlučnou dvojicí, on zvládá její chaotické lásky, bláznivé nápady, ona zůstává sama sebou v každé situaci, je úžasně lhostejná, vášnivá i tvrdohlavá.
Na oslavě narozenin si Guillaume uvědomuje, že Edie pro něho není jen kamarádka, ale že k ní cítí víc, že se do ní zamiloval. Edie má ale Paříže plné zuby a plánuje odejít z cestovní kanceláře, kde pracuje s Guillaumem i Amandou, a odletět do New Yorku.

Život všech přátel se mění v okamžiku, kdy se psychicky zhroutí majitelka cestovní kanceláře a nabídne Edie, aby převzala vedení cestovky. Edie si uvědomuje, proč jsou zahraniční turisté rozladěni z pařížských prohlídek. Zažívají tzv. pařížský syndrom, který je definován jako příkrý rozdíl mezi očekáváním a realitou města. Turistům chybí romantické barvy, zažívají kulturní šok, Paříž je líčená jako staromódní povznášející město, ulice plné krásných, štíhlých lidí, město vonící Chanel N° 5. Skutečnost ale vidí turisté úplně jinou. Edie se rodí v hlavě plán na zásadní změnu dosavadních průvodcovských praktik a zavedení převratného způsobu prohlídek. Chce japonským turistům předvést Paříž, jakou očekávají, chce jim ukázat nostalgii města. Města, které zažilo Hemingwaye, Fitzgeralda, Prousta, osvícenství a jazz. Chce jim předvést tehdejší lesk a dokonalost Paříže. Odlet do New Yorku ruší a snaží se připravit svůj projekt s podporou a pomocí svých přátel. Příprava musí být perfektní. Chce využít návštěvu turistů z Japonska, kdy s rodinou přiletí i známá lifestylová bloggerka Katzuko Kosawa z Tokia. Kdyby se jí zalíbili, určitě by zmínila cestovku na svém veleúspěšném blogu. Ten udává trendy mimo jiné i v cestování. Taková reklama by otevřela cestovní kanceláři dveře mnoha nových klientů.

Celý příběh nám vypráví sám Guillaume, který žije v ušmudlané pařížské čtvrti Belleville a z okna pozoruje Eiffelovku. Jeho čtvrť nepatří k turistickým klenotům, naopak, zdi jsou počmárané graffiti, žijí zde Číňané, obyvatelé Afriky a Středního Východu. Díky Guillaumově průvodcovské práci si ale můžeme udělat obrázek i o atraktivnějších destinacích, dostaneme se s ním na známá místa kolem Eiffelovky, na Champs-Elysées i na toulky nad Louvrem. Když zrovna neprovádí turisty, vyzařuje z něho nesmělost a nejistota, rád bádá nad životem Voltaira. Je to ale příjemný, mladý muž, kterého si zamilujete. Ve zlomových chvílích se vám bude chtít ho popostrčit, aby nebyl takový ňouma. Vztahy mu zkrátka nejdou.

Postavy v příběhu jsou vesměs sympatické. Při čtení na vás dýchá místní atmosféra. Jednoduchost námětu umocňuje líčení pařížského prostředí, díky kterému jako byste se sami procházeli v tamních uličkách, poslouchali harmonikáře a cítili vůni francouzských delikates.

Ideální oddychové a pohodové letní čtení!

Komentáře (0)

Přidat komentář