Kam patří Andrea?

recenze

Andree je skoro 40 let. Žije v New Yorku a je svobodná. Její život se točí kolem večírků, drog, alkoholu a nespoutaného sexu. Do práce chodí proto, že musí a její postoj k životu je spíše negativní. Své každodenní zážitky prokládá vzpomínkami. Vrací se do minulosti deset let zpět. Také zavzpomíná na své nelehké dětství a vztah mezi matkou a otcem.

Jaké to je být bez stálého partnera? Přátelé vstupují do manželského svazku, kamarádky se stávají matkami na plný úvazek. Jen Andrea je stále sama. Opravdu jí samota vyhovuje?
Proč se jí matka snaží najít partnera? Proč se přátelé starají o to, kdy bude mít Andrea děti? Znamená snad single pro ostatní ztroskotanec? Je mladá žena šťastná?

Autorka se v knize zabývá povrchními věcmi, postavy mnohdy používají hrubý slovník. Zpočátku jsem byla při čtení skeptická. Ze stránek se na mě valila zahořklá slova osamocené ženy. Přesto jsem knize dala šanci. Nakonec jsem v ní objevila i hlubší význam. Andrea se čtenáři otevře. Minulost nabídne odpovědi na mnoho otázek.

Kniha se také zabývá rodinnými vztahy. Jak je důležité odpustit a schovat nemilé prožitky do šuplíku zapomenuto.

Další část, která mě v knize zaujala, se věnuje péči o postižené dítě. Jaké pocity má rodina a okolí? Andrea před problémy zavírá oči, nechce slyšet starosti ostatních. Škoda, že se autorka nevěnovala tématu více do hloubky. Přišlo mi to velmi zajímavé. Mít doma potomka, který nedostane šanci na normální život, musí být těžké. Především ve chvíli, kdy víte, že jeho život nebude dlouhý. S tím se pojí i důležitá rozhodnutí, zda nechat žít nebo nechat důstojně odejít. Co udělá odchod milované osoby s pozůstalými? Stmelí zbývající rodinu nebo ji nadobro roztrhá? To je otázka, kterou si položíte před zavřením knihy.

Andrein život jsem si přečetla, ale nijak mě neoslovil. Je to možná i tím, že preferuji jiný styl života. Hlavní postava nežila, ale pouze přežívala. Mnoho činností dělala proto, že musela nebo snad, aby zapomněla na minulost. Na konci knihy jsem měla pocit, že Andrea konečně objevila své místo, kam patří.

Při čtení se mi vybavily podobné knihy o svobodných ženách, např. Sex ve městě nebo Deník Bridget Jonesové. Jen ten humor jsem mezi řádky postrádala.
Kniha se čte velmi dobře. Obálka je všeříkající.

Komentáře (0)