Jestli vás první díl Šikmého kostela zasáhl, ten druhý vás zničí - tím nejlepším způsobem

recenze

Šikmý kostel 2 (2021) / kristynao

Zdá se to úplně nedávno, ale je to jen iluze způsobená mnoha událostmi, které svět v posledních měsících zažil. Je to bezmála jeden rok, kdy na český knižní trh vstoupila Karin Lednická jako autorka. Co vstoupila, přímo vtrhla. Její Šikmý kostel zasáhl srdce mnoha čtenářů a dle mého názoru se zcela po právu stal bestsellerem a ohromným hitem. Ve svém okolí těžko hledám člověka, který Šikmý kostel nečetl nebo se na něj nechystá. První díl plánované trilogie z prostředí Karvinska pevně ukotvil pozici Karin Lednické jako jedné z nejvýraznějších autorek současné české literární scény. Není proto divu, že se čtenáři hromadně těší na druhý díl – a také se ho za pár dní dočkají. Měla jsem díky Karin možnost přečíst si knihu v předstihu a musím říct – tohle je ještě o kategorii výše než první díl. Tohle vás už zaručeně zničí.
Ano, v mých očích je druhý díl Šikmého kostela v lecčems ještě lepší, než ten první. Snad je to způsobeno tím, že jednotlivé postavy již dobře známe z dílu prvního, snad proto, že druhý díl pokrývá velmi dramatické období dějin. Snad je ten důvod úplně jinde – nevím, a zcela upřímně je mi to jedno. Tenhle díl je jednoduše brilantní a jsem velice napjatá, co si pro své čtenáře připraví Karin do závěrečného, třetího dílu příběhu.
V první řadě ohromně kvituji schopnost autorky vtáhnout čtenáře okamžitě do děje. Knihu jsem rozečetla v nejšílenějším předvánočním chaosu, četla jsem po stránce či dvou, jak vyšla chvilka volného času, a přesto jsem byla ihned zcela pohlcena atmosférou vyprávění, náladou, kterou Karin v okamžiku předává svým čtenářům. Číst její text je velmi silný zážitek, vyprávění je sugestivní, všechno prožíváte, jako by se to snad dělo přímo vám, je to jednoduše intenzivní čtení se vším všudy. Šikmý kostel není žádná jednohubka, to ví všichni, kdo jej četli, a je úžasné, že se i přesto dostal k tolika lidem, kteří si ho (chce se mi říct, že přesto, a snad i právě proto) zamilovali. Všechno to, co jsme tak pozitivně hodnotili u prvního dílu, je v pokračování dotaženo k dokonalosti.
Moc si vážím toho, že Karin Lednická nejde ve svém vyprávění a v osudech jednotlivých postav za každou cenu do extrému, nepodmiňuje to, co se jejím lidem v knize děje, tím, aby to ohromilo, aby to zaujalo, aby to překvapilo. Pro napsání silného příběhu není potřeba čtenáře šokovat, vždyť síla lidských příběhů mnohdy spočívá v těch nejmenších detailech, v těch nejmenších událostech, nestojí jen na velikosti neštěstí a hrůz, ale na tom, jaké dopady mají nejen ty velké a dramatické, ale také ty nejmenší okamžiky a zdánlivě bezvýznamná rozhodnutí.
To, co ve svých knihách vypráví Karin Lednická, není jen příběh oné knihy, ale příběh každé z postav, které pod rukama autorky ožívají a stávají se vašimi blízkými. S postavami Šikmého kostela žijete všechno, prožíváte každý okamžik, soucítíte s nimi a hněváte se na ně, a přesto vlastně každou z nich do určité míry chápete, každé na nějaké úrovni rozumíte a vnímáte, co byly konkrétní věci, které ji vedly k určitému chování nebo volbě. Karin Lednická nechává všechny postavy ve svých knihách žít, nechává je trpět, nechává je milovat, nechává jejich příběh jen a jen na nich samých a nekrade jim sílu jejich vykreslení na úkor příběhu jako celku, přesto však rámec celého vyprávění drží po celou dobu pevně v rukách. Vykreslení jednotlivých postav je skvostné, každá je mnohovrstevnatá, velmi uvěřitelná, autorka vždy čtenáři nabízí nejrůznější úhly pohledu, svým vyprávěním ho podněcuje k zamyšlení, ale současně mu neservíruje všechno na stříbrném podnose, nechává čtenáře, aby některé věci pochopil později, až bude ten pravý čas, nechává ho dumat a přemýšlet.
V Šikmém kostele není žádná postava černobílá, stejně jako není černobílé žádné rozhodnutí a žádný okamžik. Vše je složité a komplikované, přesně tak jako v životě, kde neexistují jen dobří a zlí lidé, nebo správná a špatná rozhodnutí. Vždy existuje něco mezi – a zachytit ono „něco mezi“ zvládá Karin Lednická přímo bravurně. Některé situace v knize a zamyšlení, ke kterým vedou, podněcují snad až filozofickou debatu. Autorka se nebojí otevírat témata, která nemají ani po dlouhé diskuzi rozuzlení. A to je pro čtenáře neuvěřitelně podnětné a posouvá to literární hodnotu knihy velice vysoko.
Ano, toto je ta literatura, kterou by lidé měli číst. Toto je dílo, které má přesah. Šikmý kostel se nedá jen čtenářsky zkonzumovat a jít dál, tenhle příběh se musí žít a prožívat, a pak se o něm musí dlouho dlouho přemýšlet.
Uf. Víte, psát recenzi na takovou knihu je za trest. Tím spíš, když už recenze dávno nepíšete a výjimku děláte jenom pro Karin… Zážitek z takového čtení se ohromně těžko předává dál, často nezbývá než to vzdát a říct: „Přečtěte si to, protože jenom pak pochopíte, co jsem měla na mysli.“ Proto tedy říkám – přečtěte si to. A pokud třeba patříte k těm lidem, ke kterým se ještě Šikmý kostel vůbec nedostal, doporučuji z celého srdce knihu pořídit a prožít ji, protože podobný čtenářský zážitek jen tak nepotkáte.
Druhý díl Šikmého kostela, který bude dokumentovat léta 1921 – 1945, vychází 21. ledna 2021 – v předprodeji je ale již nyní.