Životní štěstí můžete najít uprostřed luk, v kaluži plné bahna, zmoklá na kost

recenze

Pojízdný krámek snů (2018) 4 z 5

/ kristynao

Nevím, jak vy, ale já si docela často říkám, že bych nejradši chytla všechny ty smartphony, notebooky a internety, vyhodila je z okna a odstěhovala se do hor. A ani to nemyslím moc v nadsázce. Jít životem zcela sama, asi bych to už dávno skutečně udělala, i za cenu strachu vyhlédnout z okna do černočerné tmy a každodenního vstávání ve čtyři ráno.
Hrdinka sladkého románku Pojízdný krámek snů, který u nás stejně jako další knihy autorky Jenny Colgan vydalo nedávno nakladatelství Argo, sice svůj úprk ze společnosti nevzala tak od podlahy, ale přesto se dokázala okouzlujícím způsobem vymanit ze spárů oné děsivé, dynamicky se rozvíjející společnosti se všemi jejími feedbacky a reporty. Své životní štěstí našla uprostřed luk, v kaluži plné bahna, zmoklá na kost. Fakt.

Nina nejvíc na světě zbožňuje knihy. Jenže jednoho dne se její poklidný knihovnický život rozpadne na prach a Nina je nucena rozhodnout se, zda dá přednost jisté vidině nespokojenosti, kterou by ji práce ve zmodernizovaném centru plném technologií jistě přinesla, anebo nejisté vidině štěstí, kterou slibuje inzerát na dodávku, již by si Nina přála naplnit knihami a přinášet s ní radost do míst, kde se na čtení dávno zapomnělo... Introvertní knihovnice nakonec překvapí sama sebe, když se vydá na dlouhou cestu do Skotska, a tam se rozhodne, že čas plnit si sny nadešel právě teď.

Nebudu vám tady nalhávat, jak ohromně hodnotné literární dílo Pojízdný krámek snů je. Protože až tak úplně není. Přesto je to ale knížka, kterou se nestydím doporučit dalším lidem k přečtení. Je totiž laskavá, něžná, je plná svobody a snů a splněných přání. Je to něco, co člověka trošinku popostrčí a přiměje ho zamyslet se nad tím, jestli v sobě přece jen nemá ještě trochu více odvahy, než si myslel, a jestli není škoda nechávat tuhle odvahu ležet ladem. A to jen tak nějaké vyprávění nedokáže.
Příběh Niny je plný překážek, ale také romantických klišé. Hlavní hrdinka je totiž nejen odvážná, ale zároveň také velice naivní a většinou na svět hledí trošinku skrz růžové brýle. Její křehkost a místy snad až dětinské plány vám ale rozhodně nepolezou na nervy, autorka tuto charakterovou vlastnost zvládá s grácií. Naopak to bude něco, pro co si Ninu oblíbíte a důvod, proč jí budete držet palce, aby vše dobře dopadlo.
Text knížky má v sobě takovou zvláštní magickou sílu, je plný naprosto skvostných popisů přírody a autorce se daří neskutečně silně předat čtenáři atmosféru, kterou v příběhu buduje. Nestojíte vně vyprávění, ale připadáte si, jako byste byli přímo uvnitř. Nejste pozorovatelem, ale doopravdy prožíváte to, co se na řádcích knihy odehrává. Celý příběh má příjemný spád, nenudíte se, v knize se stále něco děje a přestože se nejedná o nejnapínavější čtení na světě, budete nuceni otáčet stránky a číst stále dál a dál.
Jak už jsem zmiňovala v bezprostřední reakci na Goodreads, za prvních 90 % knihy bych dala pět hvězdiček, za samotný závěr, který se trošinku zvrhl a byl poněkud rozdrásaný a na můj vkus zbytečně patetický, bych dala hvězdičky tři. Celkem z toho tedy poměrně jasně vycházejí čtyři hvězdičky. Pojízdný krámek snů je romantické a zasněné čtení, které ale není prvoplánovou sladkárií, nýbrž naopak silným a inspirativním vyprávěním, které potěší všechny milovníky klidných příběhů, dobrých konců a především knih.
Za sebe jednoznačně doporučuji a už se těším na další autorčiny knížky, které tu mám nachystané