Černooká. Temná thrillerová prvotina, která čtenářům vyrazí dech svou vyzrálostí

recenze

Černooká (2018) 5 z 5 / kristynao
Černooká

Novinka, kterou pro své čtenáře na červen připravilo YOLi, v posledních týdnech zaplavila sociální sítě každého fanouška young adult žánru. Aby taky ne, vždyť debutový román Anny Musilové s názvem Černooká je prvním českým thrillerem pro tuto cílovou skupinu čtenářů. Vnímám, jak moc se lidé na tuhle knížku těší, slýchám o ní od známých, pozoruji tu vlnu online reakcí... A jsem strašně ráda, že můžu říct, že skutečně je nač se těšit.



Osmnáctiletá Viktorie se na první pohled může zdát naprosto normální, ve svém nitru si však nese hluboké trauma, se kterým se nikdy nedokázala zcela vyrovnat. Pod tíhou životních okolností začne v zrcadle vídat Černookou, zvláštní bytost, která k ní promlouvá. Netrvá dlouho a Černooká ze zrcadla vystoupí. Začíná se stávat nedílnou součástí Viktoriina života a její hlas má pro mladou ženu stále větší rádcovskou hodnotu. Jenže co když všechny její rady nejsou míněné dobře? Kam až tajemná bytost dokáže Viktorii dohnat? Je možné se jí zbavit a začít zase žít obyčejný život?


Ano, správně, tahle novinka rozhodně není klasickou rozbolavělou, ale přesto sladkou young adultovkou. Je temná, je niterná, je děsivá... A taky zatraceně dobrá.
Autorka se rozhodně nebojí hodit svoje čtenáře do víru příběhu. Už na samém začátku ústřední motiv výborně rozpracovává, děj je od prvních kapitol napínavý a strhující. Já mám tento koncept moc ráda, mnohem raději než takové to chození kolem horké kaše. Jenže se s ním musí umět pracovat, protože není nic snadnějšího, než aby ostře odstartované knize došel dech. A právě tady Anna zaslouží neskutečnou poklonu, protože se toho dokázala ve svém mladém věku a ve své první knize dokonale vyvarovat. Po určitém zklidnění vyprávění v prostřední části rozbalí závěr, který je sám o sobě mrazivý a tísnivý, naprosto dechberoucím způsobem. To prostě jen sedíte, stránky se míhají a vy hltáte a hltáte. A pak je konec. Konec, kterého jste se nemohli dočkat, ale zároveň jste si přáli, aby nikdy nepřišel. Samotný závěr knihy je opět zvládnutý s elegancí a až zarážející spisovatelskou lehkostí - není zcela předvídatelný, ani zcela překvapivý. Je velmi vyzrálý a s ohledem na téma knihy také přirozený a uvěřitelný. Zanechá ve vás tíživé pocity beznaděje, ale i zvláštní úlevy a klidu.
Od příběhu bych se ráda přesunula k jazykové stránce knihy, která pro mě asi byla tím nejmilejším překvapením. Čtu autorčin blog i její novinové články, takže vím, že slovem vládne s nonšalancí, ale kniha je přeci jen něco jiného. I zde ale dokázala potvrdit své kvality a čtenářům předkládá jazykově neuvěřitelně vyzrálý text, který potěší i nás, čtenáře věkově už poněkud odrostlé žánru pro mladé. Já jsem byla ze stylu, jakým Anna píše, a ze způsobu, jakým pracuje se slovy, naprosto unesená. I díky tomu podle mě kniha zásadním způsobem překračuje svůj žánr a stává se čtivem, které není určeno jen pro jednu specifickou skupinu lidí, ale které naopak dokáže příjemně překvapit i ty, kdo by po knize běžně možná nesáhli.
Samotný námět je velice závažný a na kvalitní zpracování náročný, autorka se s ním ale poprala skvěle. V knize dokázala vybudovat omamnou atmosféru strachu a zmatenosti, beznaděje a zoufalství. Některé pasáže textu jsou emočně nesmírně náročné - říkám to jako člověk, který u knih nepláče, ovšem který na několika místech Černooké slzel jako o závod. Předat čtenáři tak silné emoce, vyvolat tolik pocitů, to je podle mého názoru umění.
Ač jsou stěžejními tématy knihy pocity nevyrovnanosti a rozpolcenosti, tahle kniha obsahově není ani jedno z toho. Naopak. Je velmi ucelená, komplexní, konzistentní, každé slovo v ní má své místo, každé je důležité a nese svůj význam. Tenhle český young adult thriller dalece překračuje svůj žánr a dokazuje, že v naší zemi máme ohromně talentované spisovatele, a to nejen ty zavedené, ale i ty mladé, nadějné a třeba zatím neobjevené. Před autorkou, pokud bude dál psát - za což se doslova modlím! -, podle mého názoru leží zářná budoucnost.
A ano, asi není těžké si, pokud můj blog čtete a sledujete s ním spojené sociální sítě, všimnout, že se s Aničkou nějaký čas přátelím. Nebudu lhát, hrozně jsem chtěla, aby se knížka povedla a abych ji mohla upřímně doporučovat dál. Ale to, co Anička na těch 288 stranách dokázala, dalece předčilo všechna má (nemalá) očekávání. Takže vám Černookou se zcela čistým svědomím doporučuji. Přečtěte si ji a dáte mi za pravdu, že jde jen těžko věřit údajům o věku autorky či tomu, že se jedná o její prvotinu. Tak dobrá je. Fakt.

Komentáře (0)

Přidat komentář