Jedna večeře, jedna noc, žádné opakování.

recenze

Důvodné pochybnosti (2021) / TerezaMondeková
Jedna večeře, jedna noc, žádné opakování.
Andrew Hamilton je opravdu dobrý právník. Práci se věnuje naplno, proto nemá žádný čas na nějaké romantické vtahy. A vlastně o ně ani nestojí. Porot své sexuální potřeby řeší seznamkou na internetu. Přesně ví, co se mu líbí... Blondýnky s pěknými křivkami. Má i jasná pravidla... Jedna večeře, jedna noc, žádné opakování. A to nejdůležitější pravidlo... nesmí lhát. Lháře nesnáší.

Na internetu potkal Alyssu. Spřátelili se. Dost často si píší a volají. Povídají si, Andrew se jí svěřuje se svými milostnými eskapádami. Důvěřuje jí a hlavně... touží po ní. Chce ji. Touží ji vidět osobně.

Alyssa zná pravidlo, kterým se Andrewe řídí. Proto se rozhodla, že se s ním osobně nesejde, protože ví, jak by to skončilo. Jejich přátelství je důležitější než jeden žhavý sex.

Všechno se ale změní, když přijde Alyssa do jeho firmy na pohovor jako stážistka. Řekla mu, že se jmenuje Alyssa, je jí sedmadvacet, je právnička, sběratelka knih a že je zrzka. Ale jmenuje se Aubrey, jí dvaadvacet, je studentka práv a baletu a je blondýnka s pěknými křivkami. Lhala mu... jejich přátelství začalo postavené na lži.

Pokaždé, když mu někdo zalhal, tak s ním automaticky skončil. Ale u ní to nedokáže... Co se to s ním sakra děje? Že se oba osobně vidí zapříčinilo, že je to k sobě silně táhne. Je mezi nimi obrovská vášeň. A jak se ukáže... ani jeden nedokáže odolat. Když je Andrewe s Aubrey, tak se jeho pravidla hroutí. Můžou být spolu? Dokáže se Andrewe přenést přes bolestivou minulost a otevřít znovu své srdce? Dokáže mu Aubrey dát znovu šanci i po tom, jak se k ní choval?



Ukázka:
Čekal jsem, až spolu domluví, poté co jim řekla, že se k nim připojí později, a potom jsem k ní přistoupil. Když se otočila, položil jsem jí ruku na rameno – a žilami mi projel elektrický šok. „Dobrý večer, Aubrey…“
Upustila sklenici na podlahu a pomalu se ke mně obrátila.
„Andrewe?“ Ustoupila. „Co tady děláš?“
„Záleží na tom?“
Neodpověděla.
Ani jeden z nás nepromluvil a s každou uplynulou vteřinou mezi námi houstlo povědomé napětí.
Zblízka vypadala ještě krásněji a měl jsem nutkání přirazit ji ke zdi a políbit ji, držel jsem se však zpátky.
„Můžu s tebou mluvit?“ zeptal jsem se.
Prohlédla si mě odshora dolů.
„Aubrey…“ Zadíval jsem se jí do očí. „Můžu s tebou mluvit?“
„Ne.“
„Co prosím?“ Povytáhl jsem obočí.
„Řekla jsem ne.“ Založila si ruce. „Ne, nemůžeš se mnou mluvit a můžeš jít zpátky tam, odkud jsi k čertu přišel.“
Odešla a zamířila na taneční parket.
Povzdychl jsem si a šel za ní. Chytil jsem ji za ruku a otočil ji. „Zabere to jenom pět minut.“
„To je o pět víc, než jsem ti ochotná věnovat.“
„Je to důležité.“
„Umíráš snad?“ Obličej jí zrudl. „Je to otázka života a smrti?“
„Copak to musí být?“ Pohladil jsem ji po tváři a na čas ji umlčel. „Vypadáš dnes zatraceně nádherně.“
„Děkuju. Můj přítel si to taky myslí.“
„Tvůj přítel?“
„Ano. Víš, ten člověk, který se k tobě nechová jako ke kusu hovna jenom proto, že tě má rád a ty máš rád jeho? Zajímavý koncept, že?“
Nedostal jsem šanci na to zareagovat.
Orchestr náhle zahrál hlasitý akord, který se odrážel místností, a z reproduktorů se ozval hlas.
„Dámy a pánové,“ řekl. „Orchestr Benjamina Wrighta vám teď zahraje své provedení Čajkovského nejuctívanějších děl. Rytmus této skladby se podobá tempu, které někteří z váš můžou znát jako valčík. Prosím, připojte se k nám na parketu při tomto klasickém vzdání pocty.“
Popadl jsem ji za ruku, propletl ji se svou a druhou rukou ji sevřel kolem pasu.
„Co to děláš?“ zasyčela a pokusila se odtáhnout. „Nebudu s tebou tančit.“
Sevřel jsem ji pevněji. „Jo, budeš.“
„Prosím, nenuť mě křičet, Andrewe.“
„Proč myslíš, že bych to neslyšel rád?“
Pokusila se mi vyprostit, držel jsem ji však pevně.
„Pět minut,“ zopakoval jsem.
„Tři,“ vyjednávala.
„Fajn.“ Uvolnil jsem sevření a zhoupl ji do hudby. „Uvědomuješ si, že tvůj přítel je baleťák?“
„Správný termín,“ řekla a protočila panenky, „je danseur, tedy tanečník.“
„Je podělaný baleťák…“ Zaklonil jsem ji k podlaze. „Tak tohle jsi dělala posledních několik měsíců?“
„Žila svůj sen daleko od jistého kreténa?“
„Očekávám od tebe víc, jestli máš chodit s někým jiným.“
„Je mi fuk, co očekáváš,“ zasyčela. „On je vším, čím ty nikdy nebudeš.“
„Protože tě políbil na veřejnosti?“
„Jde o mnohem víc. Je to nekonečný seznam předností, které na rozdíl od tebe má.“
„Přivede tě k vrcholu?“
„Nepřivede mě k slzám.“
Následovalo ticho.



Aubrey... určitě to byla hodná holka, ale já prostě nemám ráda lidi, kteří dolejzají za člověkem, který se k němu chová jako ke kusu hadru. Prostě mi to hlava nebere. Přišlo mi, že hlavní hrdinka nemá žádnou sebeúctu. Chápu, že k němu něco cítila, ale stejně... Až potom, když se na něj vykašlala a začala si plnit svůj sen, tak si to u mě trochu vylepšila, protože se přestala soustředit jenom na něj a začala myslet i na sebe a svoje dobro.

Andrew... byl to neuvěřitelný kretén, arogantní, krutý, povýšený, namyšlený. K hlavní hrdince se choval jako ke kudu hadru. Ale přišlo mi, že skoro celou knihu řešil jenom sex. Přišlo mi, že je na něm závislý! Ale upřímně... když se dozvíme, co ho tak změnilo a co ho potkalo, tak se jeho chování dá pochopit. Bylo to hodně kruté a nezasloužil si to. I to, že nehledal další vztah a přátelství je pochopitelné. Nechápu, jak lidi jako Ava můžou existovat... z takových lidí se mi dělá špatně. I to, že nesnášel lži se dá pochopit.


Musím říct, že o sex, touhu a jiskření v knize není nouze. Taky jsem ocenila nápad, že se příběh celou dobu odehrává z pohledů obou hlavních hrdinů. Dobrý byl i ten nápad, kde autorka popisovala minulost. Postupně jsme tak přicházeli na kloub, co se hlavnímu hrdinovi stalo. Dost se mi líbilo i právnické prostředí. Vždycky se mi tohle povolání zamlouvalo, ale asi bych v hlavě neudržela všechny ty paragrafy. Občas nějaké to překvapení, taky jsem neudržela slzy. I epilog se mi líbil.

Kniha se mi opravdu líbila. Je sice fakt, že tam jsou nějaká klišé a ne moc originální věci. Ten nápad s tou seznamkou, ty hovory... připomnělo mi to knihu Absint. A pak to klišé šéf a stážista. Taky mě docela iritovalo chování hlavních hrdinů... obou. Ale příběh je taky čtivý a emotivní. Takže jsem musela dát plný počet hvězdiček.

Komentáře (0)

kniha Důvodné pochybnosti recenze