Jak z hrdého, pracovitého a nápaditého národa zanechat jen ruiny lidství.

recenze

Mandlovník (2016) / denisa7430
Jak z hrdého, pracovitého a nápaditého národa zanechat jen ruiny lidství.
Upřímně jsem vůbec netušila, jaký skvost se mi dostal zcela náhodně do rukou. Měla jsem zrovna odletět na pracovní cestu do zahraničí a kamarádka mi na cestu vrazila na poslední chvíli tuto knihu, že prý mě určitě bude bavit… Dobře, dám jí šanci.

Od první stránky jsem nemohla přestat číst Naštěstí let trval bezmála pět hodin, během kterých jsem knihu ani jedenkrát neodložila. Spolucestující si musel myslet, že jsem asi malinko cvok, jelikož jsem u knihy 3x intenzivně brečela. Slzy se prostě jen tak spustily, samy od sebe a bylo těžké je zastavit.

Soukolí palestinsko-izraelských bojů, nikdy nekončícího nešvárů mezi tolik odlišnými dvěma národy, mě zajímá již řádku let. Ovšem většinu knih, které jsem doposud o tématu četla, byla psána z pohledu „chudáků“ Židů, kteří na palestinském území hledají nový domov a ti zlí Palestinci se s nimi o svou zem nechtějí podělit. Tato kniha je psána z druhého pohledu – pohledu Palestinců, kteří nevýsostně trpěli těmito židovskými zábory bez jakýchkoliv skrupulí a náhrad, bez špetky lidského zacházení. Palestinské rodiny žily ve všudypřítomném strachu o holý život. O pásmu Gáza ani nemluvím. Boj za vlastní kousek země přinutil Izraelity spáchat to samé, čeho se na nich během druhé světové války dopustili nacisti – způsobili genocidu palestinského lidu!

Hlavní postavou příběhu je mladý Ahmed Hamid. Ahmedova rodina dosud žila v harmonii, pečovala o svůj sad pomerančovníků, jedny z nejproslulejších na Blízkém východě. S příchodem izraelských vojsk se však začínají rozpadat všechny jistoty, které rodina měla. Otec je označen za teroristu a odvlečen do nápravného zařízení, rodina je vyhnána z vlastního domu, ocitá se bez prostředků či osobních věcí na ulici, bez střechy nad hlavou. Útočiště naleznou pod košatým mandlovníkem, jenž pojmenovali Šáhida (svědek) právě proto, že v jeho koruně trávili mnoho času pozorováním Arabů a Židů. Ve svých dvanácti letech se Ahmed stává hlavou rodiny a musí se postarat stůj co stůj o každodenní přežívání všech jejich členů. Škola, kterou tolik milovat, ustupuje do pozadí, nicméně jeho houževnatost a neobvyklý talent pro matematiku, nezůstanou bez povšimnutí. Je doslova vyburcován k tomu, aby jej dokázal využít ve svůj prospěch. Ahmed je naštěstí otevřené mysli a svých šancí a příležitostí na lepší život se chopí naplno. Jako vesnický chlapec, věčně špinavý, v otrhaných šatech a psychicky i fyzicky sedřený z těžké práce na staveništi, dokáže to, co žádný jeho vrstevník z bohaté rodiny s veškerým zázemím. Ahmed touží život zasvětit vědě a svým bližním vědou pomoci z bídy, věčného hladovění a beznaděje. V knize sledujeme jak jeho studijní a pracovní úspěchy, tak osobní život, zamilování, lásku, svatbu…

„Jen ten, kdo se odváží selhat, může dosáhnout něčeho výjimečného.“ - 160 -

Jedna rodina a tolik protichůdných názorů na svět. Příběh je zásadní v tom, jak je vnímán vztah Izraelců vůči Palestincům a naopak. Zcela pochopitelná nenávist střídá usilovné pochopení, že ne všichni jsou stejného myšlení, pocitů a činů. Že i lidskost se může mezi nepřáteli objevit.

Ahmed je vyobrazen jako velmi učenlivý, pracovitý člověk otevřené mysli. Je odvážný, laskavý, na nic si nehraje a co je hlavní – i po tom všem, co zažil, věří v dobro.

Nesmírně inspirativní kniha, která v mojí knihovničce patří mezi top a s kterou se nikdy nerozloučím.

Komentáře (0)

kniha Mandlovník recenze