Dokud dýchám

recenze

"Dokud dýchám" je volným pokračováním YA thrilleru českého autora "Pamatuj na smrt", který mě velice oslovil. A nebyla jsem sama. Četli jsme ho totiž ve #spolecnecteni, a tímto druhým dílem v SČ pokračujeme. PS pro autora: jestli rychle nedopíšete další díly, zblázníme se!

Oslovilo mě hned úvodní motto knihy: "Smrt není nejhorší ztráta v životě. Nejhorší ztráta je, když uvnitř nás něco zemře, zatímco my žijeme." - Norman Cousins

Po okolí se potuluje vrah, co unáší mladé ženy a děti... To je přesně téma, které chcete číst, když jste večer doma sama a čekáte na manžela, až se vrátí z práce. To pak veškeré možné zvuky vnímáte opravdu jinak .

Autorovi se musí nechat, že umí pěkně nahlodat nervíky. O napětí opět nebyla nouze! Četlo se to, jako všechny ostatní autorovy knihy, svižně, stránky rychle utíkaly a kapitola od kapitoly mě neustále držely ve stavu: "jen jednu kapitolu ještě a pak půjdeš spát... Ne, tak ještě tuhle, poslední, fakt...". A ty zvraty! Wow. Během čtení si utvoříte nějakou teorii, ale ta je totálně mimo. A nejlepší na tom celé je, že to na konci DÁVÁ smysl! Parádní jízda.

"Život je jen cesta, a každý z nás kráčíme po té svojí, a i když žádná není stejně dlouhá, na každého z nás čeká stejný cíl." str. 110

"Nedoufáme v to tak nějak všichni? Že ti, kteří odešli navždy, nás můžou odněkud pozorovat? Že pořád někde existují, ať už je to kdekoliv?" str. 159

"Oba vás miluju, ať se stane cokoliv. Nikdy na to nezapomeňte." Já se usmál, Martin taky. Protože přesně taková slova dokážou zdolat hory a překročit hluboké řeky, přenést nás z bídných dob do výšin štěstí. Láska bližního má mnohem větší sílu, než si mnozí myslí. str. 300

Komentáře (0)