Jak je to vlastně s tmou?

recenze

Titul Tma mě zaujal na první dobrou. I anotace slibovala zajímavý pohled na problematiku tmy, a tak jsem neváhala a knihu si přečetla. Jaké mám z ní dojmy?

Sigri Sandberg je norská novinářka, která se rozhodla strávit sama pět dní v chatě ve Finse, v oblasti, kde je více tmy než světla. Na hraně beletrie a faktu rozebírá svoje vlastní pocity ze tmy a zároveň se na ni dívá nezávislýma očima novinářky. Převládají však faktické informace nad osobním příběhem.

Autorka tmu zkoumá z různých úhlů pohledů. Vysvětluje její pojem z oborů jako je například lékařství, astronomie, psychologie. Tma je užitečná nejen pro nás lidi, ale také pro přírodu. Mimo jiné mě zaujal známý fakt, že kvůli světelnému znečištění umírají stovky milionů hmyzu. Jak vysvětlila, hmyz se v noci stahuje ke světlu a nalétává na pouliční lampy, tím jdou na jistou smrt. To víme všichni, že se tak děje. Ale těch lamp je neskutečně mnoho a uhynulého hmyzu ještě více. Oni nás ke svému životu nepotřebují, my však ano. Pokud by hmyz, například ten opylující, vyhynul, poznali bychom to již za několik měsíců.

V knize najdete také příběh Christiane Ritterové (1897 - 2000), která pocházela z Karlových Varů. Před druhou světovou válkou strávila se svým manželem rok na Špicberkách. Autorka čerpala z jejích dopisů a úryvků z deníků a nastínila život na dalekém severu. Z celé knihy to byla slabší část, byť v takovém rozsahu, v jakém je Tma napsána, je dostačující. Osud Christiane by mohl být velmi zajímavým, měl potenciál, ale tady nebyl příběh rozvinut. I s informacemi, které jsem z knihy vyčetla, si však neumím představit, co tam mohla Christiane celé dny dělat.

Kromě vloženého příběhu o karlovarské rodačce si můžete přečíst poezii norských básníků. Básně mi mnoho neříkají, zvlášť, když se nerýmují a jsou to jen verše, které mi nedávají smysl. Tady všechny byly podobného typu. Týkaly se, jak jinak, tmy,

Titul je velmi útlý a kapesního formátu. Je oproštěn od emocí, převládají spíše fakta a neutralita, co se osobního pojetí týče. Není to ale titul na dva večery, jak by se mohlo zdát.

Autorčin styl psaní mě moc neohromil, přišel mi kostrbatý a strohý. Přesto jsem se dozvěděla informace, které jsem buď nevěděla nebo je zapomněla. Kniha tak splnila svůj účel.

Komu ji doporučit? Určitě přijde vhod studentům, kteří na podobné téma mohou psát své závěrečné práce, lékařům či psychologům. A hlavně asi i těm, kteří se tmy opravdu bojí a usínají s rozsvícenou lampičkou.

Tma dokáže zklidňovat, je laskavá, konejšivá a zároveň dokáže jít až na dřeň našich nejniternějších emocí. Proč ji nepřijmout jako zásadní součást našich životů? Norská novinářka Sigri Sandberg se vypravila na pětidenní pobyt v p... více

Komentáře (0)