Sigri Sandberg

Přidat do oblíbených Koupit knihy

norská, 1975

Nové komentáře u autorových knih

Tma Tma

„Nesporně zajímavé: samotný pětidenní "experiment" autorky ve vlastní chatě o samotě ve Finse (nejjižnějším arktickém městě, kam navíc nevedou silnice, jen proslulá železnice Oslo-Bergen) včetně jejích pocitů a stesků (po mobilu jí musel hned první večer zpívat ukolébavku manžel!) mne nijak nezaujal, zato spousta naťuknutých témat spojených s tmou (světlo ve vesmíru a na Zemi, spánek a hibernace, vlivy trvalé tmy/světla v místech za polárními kruhy, nemoci duševní i fyzické, samota a strach, světelný smog apod.) čtenáře vede k podumání, případně vyhledání dalších informací (autorce totiž v mnohém nevěřím, není odbornice...na všechno včetně medicíny, fyziky a astronomie ... - některé výklady mi nepřipadaly v pořádku, fakta poněkud vybraná a vyzobnutá od stejných "autorit", tj. především norských). Je to taková změť úvah, informací a norských básní. Výrazně zajímavější byly románové vsuvky: úryvky z knihy Žena v polární noci českoněmecké autorky, která strávila rok na Špicberkách (se svým manželem a jedním lovcem) v roce 1933 (což skoro vypadá jako nemožné - do spacáku ji museli strčit, jak byla, pouze po odnětí kloboučku a pláště, a odkutálet na její místo, o nějakém mytí apod. se raději nezmiňuje). "Co když se slunce už nikdy nevrátí? Co když bude na celém světě už navždy tma?" Christiane Ritterová "Ať v nás příroda vzbuzuje sebelepší pocity, ať se snažíme jí oddat, nechat se jí očarovat, rozplynout se a stát se součástí hor, fjordů a planin, lesů a oceánu, je to pořád drsná příroda. Nebere ohled na to, jestli jste hodní nebo zlí, hezcí nebo oškliví, chytří nebo hloupí, hubení nebo tlustí. Příroda vás nesoudí tak, jak vás hodnotí lidé a společnost. ... Přestože je ale příroda vůči nám lhostejná, my ji pohříchu trestáme."“... celý text
— soukroma

Tma Tma

„Knize jsem dala šanci cca na stranu 60 a pak jsem to musela odložit jako nedočtené. Tato kniha bohužel není pro mne. :-( Trochu jsem doufala, že se tu dozvím něco zajímavého o vztahu člověka ke tmě. Objektivně vzato tu nějaké ty informace sice jsou, ale byly mi předávány formou, která mi vůbec nevyhovovala. Autorka to pojala stylem jakéhosi dokumentu, v němž kombinuje vlastní zážitky s úryvky deníku Christiane Ritterové a celé se to snažila pospojovat vědeckými informacemi o tmě a vším, co s tím souvisí. Celkově to působí děsně stroze, jaksi odosobněně a na můj vkus velmi nekompaktně. Přišlo mi, že autorka ne příliš souvisle přeskakuje od jedné věci k druhé a snaží se do malého prostoru nacpat co nejvíc. Výsledkem toho bylo, že já si připadala pořád zmatená, nepamatovala jsem si zhola nic a neměla jsem dojem, že kniha mi předává něco převratného. Nic jsem si z knihy neodnášela - vyjma osobního dojmu, že "vím, že nic nevím". Což fakt není to, co jsem od této publikace čekala. Knihu nehodnotím hvězdami, nedočetla jsem. A za sebe doporučit nemohu.“... celý text
— sgjoli

Tma Tma

„Velmi zajímavá kniha, jejíž námět vede k zamyšlení. Autorčiny myšlenky v sobě mísí její příběh o cestě za tmou i mnoho faktografických informací.“
— vevu.

Tma Tma

„Velmi zajímavý nápad, krásně vyvedená jednohubka k zamyšlení. Skvělý nápad na komparaci a propletení zápisků z počátku 20. století o pobytu Christiane Ritterové na Špicberkách a současných prožitků norské novinářky Sandbergové, která zkoumá svůj vztah ke tmě na odlehlé chatě uprostřed závějí sněhu. Oceňuji i pěkné provedení s černobílými fotografiemi a sugestivní přebal.“... celý text
— Blebanec

Tma Tma

„Zaujala mě anotace, ale upřímně jsem nevěděla, co přesně mám čekat. Je psána norskou novinářkou, která se, strachu ze tmy navzdory, ubytuje na opuštěném a chladném severu, kde stráví pět dní úplně sama. Udělá tak právě proto, aby se svého strachu zbavila a pochopila, k čemu lidem ta černočerná tma může být. A to se jí přesně povedlo. Kniha je plná postřehů a apelů z dnešní doby, které jsou opřené o rozhovory s nejrůznějšími odborníky. Myšlenka knihy je jednoduchá, být více v souladu s přirozenými jevy, které jsou tu od počátku věků. Lidé utíkají té opravdové tmě čím dál víc. Osvětlujeme se LEDkama, displejem, televizí, lampou. Nemáme tak prostor na kvalitní spánek, což se podepisuje na našem životě. A to je jen jedno z mnoha poselství, které jsem tu našla. Moc dobrá kniha tohle. @knihodura“... celý text
— klarenzi

Přejít na knížky autora