Atmosféra knihy je vlastně docela povedená. Temnější pohádkový motiv Slzotvůrce dodává příběhu melancholický nádech a autorka umí psát emoce tak, aby čtenář cítil tíhu minulosti obou postav. Některé scény mají opravdu silnou náladu a čtou se rychle.
Problém je ale hlavní hrdinka. Nika mi bohužel vůbec nesedla. Velká část knihy se točí kolem jejího neustálého obdivování Riegela. On se na ni sotva podívá a ona z toho má vnitřní monolog na půl stránky o tom, jak je dokonalý, tajemný a bolestně krásný. Po určité době to začne působit trochu únavně. Riegel je sice zajímavá postava, ale když ho někdo takhle vytrvale staví na piedestal, ztrácí to sílu.
Romantická linka tak místy působí spíš jako nekonečný kolotoč pohledů, napětí a dramatických emocí, které by potřebovaly trochu ubrat. Kniha má potenciál, atmosféru i čtivost, jen by si zasloužila vyváženější dynamiku mezi postavami.
Celkově je Slzotvůrce příjemné, rychle čitelné romantické drama s temnější pohádkovou atmosférou. Příběh je zajímavý, ale hlavní hrdinka mi jeho kouzlo trochu kazila.
Hodnocení: průměrná kniha - dobrý nápad, ale ne úplně moje krevní skupina. @knihodura
Někdy narazíte na knihu, u které už po pár stránkách víte, že vás emočně „rozebere“. **Sloní paměť** od Alex Lasker není jen obyčejný román; je to hluboký, bolestivý a zároveň nádherný ponor do témat viny, rodinných pout a neuvěřitelné moudrosti zvířat.
Příběh nás zavádí do africké savany, kde se proplétají osudy lidí a majestátního slona **Ishi**. Hlavní hrdina se po letech vrací ke své minulosti a k tragické události, která ho poznamenala na celý život. Právě Ishi je tím živým pojítkem s minulostí – slon, který nezapomíná a který všem ukazuje, co znamená skutečné truchlení, oddanost a cesta k odpuštění.
@knihodura
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak dětem vysvětlit, co je to totalita? Jak to říct trefně, jasně, lidsky a jejich jazykem? Tak přesně tohle je Tota lítá. Geniální kniha. Víc netřeba psát! @knihodura
Syn se smál, protože mimozemšťani a ujetá sranda i situace. Já se smála, protože narážky na Trumpa.
A tenhle humor milujeme oba. Naše třetí kniha od tohoto autora. V době psaní recenze jsme dočetli další (Něfo). A zítra vyrážíme do knihovny pro další. @knihodura
Příběh se odehrává v 18. století v drsné, zimní krajině Nové Anglie a sleduje osudy porodní báby a léčitelky Marthy Ballardové, která je přivolána k tělu muže nalezeného v zamrzlé řece. To, co zpočátku vypadá jako nešťastná náhoda, postupně odhaluje mnohem temnější skutečnosti a staví hlavní hrdinku před morální i společenské dilema.
Autorka s neuvěřitelným citem vykresluje dobovou atmosféru – přírodu, každodenní život i tehdejší metody lékařství a porodnictví. Děj plyne přirozeně, bez zbytečného spěchu, ale s rostoucím napětím. Velkým plusem je sympatická, silná hlavní hrdinka a její rodina, kteří příběhu dodávají lidskost a emoce.
Kniha je navíc inspirovaná skutečnými událostmi a hlavní hrdinka je reálná historická postava, což celému příběhu dodává ještě větší hloubku a sílu.
Zamrzlá řeka je pro mě jedna z nejlepších knih, které jsem v roce 2025 četla, a rozhodně ji doporučuji všem milovníkům historických románů s atmosférou a silnými ženskými postavami. @knihodura
Velmi milé yoli překvapení. Oni dva se rozejdou, ona v emocích odchází z auta. Domů už se ale nevrátí. Jeho podezírají z její vraždy. On ji chce najít, dokázat svou nevinu a zajistit ji bezpečí. Kde ale je? A žije vůbec?
Napínavé, čtivé, překvapivé. A za mě velké doporučení! @knihodura
Vtipné, odhlečené, čtivé. Zároveň ale moudré a inspirující. Jako bych na těch poutích byla spolu s autorkou. K tomu krásná grafika a fotografie. Takže jo, tohle bylo moc fajn!
@knihodura
Kniha o několika generacích, která vychází ze skutečných událostí. Autorka se totiž vdala do rodiny, kde se dlouhé roky vypráví o zlé babičce Marii. Ale protože se nikdo nerodí se štítkem “zlý”, vydává se do deníků a kronik, aby poskládala její příběh.
Tohle je přesně ten typ knihy, který vás donutí změnit názor na půl cesty a pak se za to trochu nenávidět. Zlá babička totiž nejdřív svádí k jednoduchému soudu, ale pak ti ho s klidem rozbije o hlavu.
Kniha se čte rychle, ale zůstává dlouho. Nutí přemýšlet o hranicích, o vině, o tom, kolik zla projde jen proto, že má titul „rodina“.
Zlá babička je silná kniha právě proto, že odmítá jednoduché verdikty. Ukazuje, že pochopitelné motivy neznamenají správné činy a že rodinná láska může bolet i bez zlého úmyslu. @knihodura
Když jsme jeli na víkend pryč, zapomněla jsem si knihu. V levných knihách mě zaujala tahle obálka i stručná anotace, která slibovala vtipný i dojemný román. A přátelé, bylo to tak moc silný a hezký, že jsem z toho úplně v šoku. Je to příběh o dceři, které se po malé nehodě nastěhuje domů její táta. A ze spousty vtipných situací se ale nakonec vyklube smutná diagnóza. Její táta ztrácí paměť a tím pádem ztrácí i ona jeho. A tak se rozhodne, že si ho užije. Bez opravování, bez vyvracení bludů. Prostě jen tak. Jako vrchol je u posledních kapitol playlist, takže si k nim můžete pustit rockovou baladu. Tahle kombinace vás emočně vyždíme a já jsem si tak po dlouhé době zase poplakala u knihy.
Velké zklamání, čekala jsem mnohem víc. Bohužel mi vůbec nesedla osobnost autorky. Tak nějak jsem měla pocit, že si na vězních posiluje ego jejich věčným stíráním. A to mi teda bylo hodně proti srsti, zvlášť když to bylo podáváno jako nejvíc humorný. Blog by téhle formě psaní bohatě stačil… @knihodura
Víte, některé knihy ve vás budí mnohem víc než jiné. Chytají vás za srdce, vy se chytáte za hlavu. Tahají z vás emoce, vy taháte kapesníky, protože kromě přemýšlení taky pláčete. A když nepláčete, culíte se a přiblble usmíváte. A právě takové knihy svět potřebuje. Já je potřebuju. A takovou knihou je Hájemství. @knihodura
Když mi @zanicenyknihkupec napsal, že tohle je skoro povinnost, neváhala jsem. A je to pravda! S Tobiášem jsem si oba díly neskutečně užila. Jedná se o dětský příběh, kdy lidé jsou velcí zhruba jeden milimetr a žijí ve světě, který je velký přesně tak jako jeden strom. A ten strom je neskutečně promyšlený svět, který se pere se stejnou nerovností a lidskou hloupostí jako ten náš. Ale kromě nerovnosti i tady najdete statečná a upřímná srdce. Tohle celé je další důkaz toho, jak moc je důležité, aby dospělí četli dětské knihy. Protože oni to často potřebují mnohem víc než ty prckové. Sáhněte po Tobiášovi, stojí za to. @knihodura
Když nemůže člověk do přírody, sáhne po knize o přírodě. No ne? Já už dlouho měla připravený Ptačí domek, o kterém tak často básní @zanicenyknihkupec A já chápu už proč! I když jsem měla na začátku malinko problém se začtením, zlomilo se to. A já si užila moc hezký lidský příběh o tom, jak moc nás může příroda naučit. Jak moc nás může očarovat a směrovat. A už teď vím, že jakmile k nám do krmítka přiletí návštěva, budu nad ní přemýšlet jinak a hlouběji. @knihodura
Příběh o klučičích partách. Nemusí to znít ze začátku nějak extra zajímavě. Ale! Co když je jedna v roce 2018 a jde o kluky z dětského domova. A co když je druhá v roce 1944 a jde o partu kluků z terezínského ghetta. A co když kluci z roku 2018 najdou deník kluků z roku 1944. To už zní trochu lépe, že? A víte co? Ono to dobrý fakt je! @knihodura
Další kniha, které jsem četla v rámci skupiny #klasikomilove . O ději velmi stručně - mladičká a naivní Joan se zamiluje do staršího muže Maxima de Wintera. Vezmou se a odjedou na jeho panství, kde dříve žil se svou předchozí manželkou Rebeccou. Ta ale za záhadných okolností zemřela při ztroskotání lodi. Joan si na nový život jen těžko zvyká, a to především proto, že ji všichni srovnávají s bývalou paní domu, jejíž smrt možná nebyla tak, jak se vypráví.
Musím říct, že mi chvilku trvalo se začíst. Nějak jsem si nemohla zvyknout na hlavní hrdinku, která mě štvala od samého začátku. Její neskutečná imaginace nejrůznějších scénářů mě místy až rozčilovala. Ale autorce jsem to odpustila. Protože ostatní postavy mi přišly skvělý. Některé zábavné, některé děsivé. Zvláště z paní Danversové mi běhal mráz po zádech. A jestli je něco, co chci vyzdvihnout úplně nejvíc, tak je to hra s jazykem. A to jak autorčina, tak překladatelova. @knihodura
Moc fajn oddech! Krásný příběh, prostředí a atmosféra. Je to ten druh knihy, který se vám odvíjí před očima jako film.
“Uprostřed skotské Vysočiny, na farmě u vesničky Kirrinfi ef, žije Nina. Vlastní pojízdné knihkupectví, ale teď nutně potřebuje někoho, kdo by za ni práci na čas převzal.
Na kopci nad vesnicí, přímo na břehu jezera Loch Ness, stojí velké panské sídlo, v němž žije osamělý muž se třemi dětmi, od kterých právě v slzách utekla už šestá chůva. Daleko na jihu se svobodná matka Zoe zuby nehty snaží uživit sebe a svého čtyřletého němého syna. Pak ovšem přijde dopis oznamující zvýšení nájmu a Zoe nezbývá než sbalit sebe i syna a odjet do Skotska, kde přijme místo Nininy pomocnice a au pair ve strašidelném domě.
Je ale vůbec možné zapadnout do tak úzce semknuté komunity, nahradit milovanou knihkupkyni, a navíc zvládnout tři nezvladatelné děti, které o její péči ani v nejmenší nestojí?” @knihodura
Moc zajímavě pojatá kniha o událostech na našem území, o kterých jsem doteď neměla ani tušení. A musím říct, že jsem se styděla, že jsem takovou nešťastnou historickou událost úplně minula. V roce 1944 bylo v srpnu zabito několik desítek mužů v obci Životice. Vše jako odplata za partyzánský útok na příslušníky Gestapa. Ti muži s útokem ale neměli nic společného. Mnoho z nich zemřelo jen proto, že je neměl rád ten, který měl celou akci na starost. Jiní obcí třeba jen projížděli na kole nebo vyrazili do lesa… Každá kapitola začíná jako beletrie. Dále je pak fakticky dovyprávěna a dovysvětlena. Tuhle formu jsem u knihy zažila poprvé, a právě tenhle prvek čtení pozvedl na úplně jinou úroveň. Takže moc doporučuji. Zvláště pak těm, kteří mají stejnou mezeru v historii, jako jsem na startu stránek téhle knihy měla já. @knihodura
