Hříšná první republika

recenze

Spala jsem s vrahem, pane štábní! (2018) / klarabooks
Hříšná první republika
Pokud si někdo myslí, že dnes je špatná doba a zločiny a vyvrhelové mají zelenou, přesvědčí se, že v první republice to nebylo o nic lepší. Skoro jakoby se zdálo, že se zločiny opakují a lidé se z minulosti nepoučili.
Jako čtenářka jsem si díky podrobnému popisu připadala jako přímá účastnice dění, ale ve skutečnosti bych o to rozhodně nestála. Musím uznat, že písecká četnická pátračka pod vedením kapitána Votruby to neměla vůbec lehké, aby všechny kriminální případy vyřešila v době, kdy ještě nebyly k dispozici takové vyšetřovací metody a prostředky jako dnes. V knize je zmínka o soudních pitvách, daktyloskopii a důležité jsou výpovědi aktérů. Nebyly to lehké časy, společnost čelila hospodářské krizi a četníci měli opravdu napilno. Kriminalita kvetla, vyskytovali se jak bytaři, tak drobní zlodějíčci, klasičtí vrazi, lehké ženy vykonávající svoji činnost v nevěstincích nebo na ulici ...
Ze všech příběhů na mě nejvíce zapůsobil příběh recidivisty Taušnera, který ve svých zlodějinách pokračoval vzdor daným slibům a dramatičnost situace ještě vystupňoval tragický osud jeho dcery. Násobené neštěstí v rodině vzbuzuje lítost.
Přikládám citát pro ukázku stylu psaní autora pana Ladislava Berana:
„Magdu Taušnerovou, ženu kriminálníka Martina Taušnera, znali četníci z pátračky až moc dobře. Bylo to díky jejímu manželu Martinovi, který měl nenechavé ruce už od školy, a čím byl starší, tím víc byl „umazaný“ od všelijakých zlodějen, ke kterým se sám nebo s nějakým kumpánem pokaždé dostal. Pořádná práce mu nevoněla, ruce mu šly dozadu a těžko říct, co na něm taková pěkná ženská, jakou byla Magda Hulešová před patnácti léty, viděla, když mu kývla na oltář v píseckém děkanském kostele.“
Toto je pouze malá ukázka z necelých 300 stránek napínavého detektivního čtení a na dlouhé podzimní či zimní večery mohu pro všechny milovníky tohoto žánru doporučit.

Komentáře (0)

kniha Spala jsem s vrahem, pane štábní! recenze