Hledání přetrženého provázku

recenze

Papírová města je moje v pořadí třetí kniha od Johna Greena. V některých recenzích jsem se dočetla, že jsou Papírová města podobná Hledání Aljašky. Díky tomu jsem čtení poměrně dlouho odkládala. Po přečtení knihy, si ale dovolím nesouhlasit.

Kniha se točí kolem Quentina, jeho přátel a zejména Margo Roth Spielgelmanové. Margo a Q se jako děti hodně kamarádili, ale to se změnilo nástupem na střední školu. Každý má svou partu kamarádů a jeden o druhého ztrácejí zájem. Jeden večer, pár dní před koncem maturitního ročníku, se Margo objeví v Quentinově okně a sdělí mu, že potřebuje jeho pomoc a hlavně jeho auto. Později se s ním podělí o svých jedenáct problémů, které zahrnují z vělké části pomstu. Q z počátku nesouhlasí, ale nakonec kývne a všech 11 dobrodružství s Margo absolvuje. Následující den se však Margo už ve škole neobjeví. Nikdo tomu nevěnuje přílišnou pozornost, neboť Margo je známá svými útěky (výlety) z domova. Když se však nevrátí do pondělí, Quentin začíná mít obavy. Po schůzce s jejími rodiči a policistou se doví, že Margo vždy zanechává nepřímé stopy o místě, kde se zrovna nachází. Na jejích žaluziích si všimne plakátu, který tam nikdy před tím nebyl. Q si myslí, že by to mohlo být vodítko, k jejímu nalezení a pomocí svých přátel - Bena, Radara a později Lacey, začnou pátrat po Margo.

John Green opět nezklamal a napsal knihu se zajímavým námětem inspirovaným skutečnostmi a překvapivou zápletkou. Papírová města jsou od začátku záhadné a donutily mě zamyslet se nad stopami, které se postupně odhalují. Objevují se zde detektivní prvky, které poté volně přecházejí do dlouhé a únavné cesty, na konci které možná najdou to co hledají.
V Hledání Aljašky mi byly postavy sympatičtější. Tím ovšem netvrdím, že postavy v Papírových městech byly špatné. Q byl takový ňouma, kterého když někam postavíte, najdete ho tam i za dvě hodiny. V tomhle ohledu na něj měla Margo dobrý vliv, neboť ho postrčila v tom, aby začal žít. Margo mi byla jako postava sympatická, ale ke konci už mi začala lézt na nervy.

Závěrem bych chtěla zmínit, že jsem zvědavá na filmové zpracování. Nat Wollf v podání Quentina se mi zdá jako dobrá volba, i ostatní herci jsou zatím dobře zvolení. Ale Caru Delevingne s Margo nedokážu ztotožnit. Už když jsem začala se čtením, snažila jsem se si ji představit, ale prostě to nešlo. Nezbývá mi tedy nic jiného, než počkat až film přijde do kin. Jinak knihu doporučuji všem Greenovým fanouškům i těm, kteří se s ním setkávají poprvé.

Komentáře (0)