Hlas kukačky

recenze

Zase jeden román, situovaný (především) do období 2. světové války – v posledních letech prožívá tato tématika renesanci. S příběhy v široké škále od dojáků až po drsné thrillery se roztrhl pytel.
V případě knihy H. M. Körnerové se jedná o rodinnou ságu, jedoucí ve dvou základních časových rovinách. Ta „starší“ představuje matku Irmu a její komplikované milostné vztahy v době zániku rakousko-uherské monarchie. Ta „mladší“, která však přichází na řadu jako první, reflektuje životní propletence jejích dcer v čase kolem Mnichovské dohody. Dějové momenty zmiňovat nebudu, abych nepřipravila čtenáře o zážitek.
Když jsem se konečně prokousala k závěru díla a mohla jej s úlevou odložit, došlo mi, že vlastně ani nedokážu pořádně pojmenovat, co jsem to vlastně četla. Byla to opravdu rodinná sága, jak naznačuji výše? Nebo romantické melodrama? Či válečný příběh s milostnou dějovou linkou? Anebo tohle všechno dohromady? (A ještě něco navíc …)
Těžko říct. Dojem byl jaksi rozporuplný. Kniha má nesporně zajímavý námět (byť nadmíru frekventovaný) a příběh nepostrádá sílu. Na druhou stranu mi to celé připadalo takové nedopečené. Čili úplně nelituju času stráveného čtením, ovšem kdyby se mi Hlas kukačky vyhnul, o nic závratného bych nepřišla.
Dlužno přiznat, že mi čtení hodně drhlo, a nakonec jsem se musela dokopat, abych knihu vůbec přelouskala celou. Proč? Začnu třeba hned prokresbou postav: je hodně šablonovitá, mj. v poměrně čitelném feministickém duchu. Muži jsou vypodobněni jako bezohlední sobci, ženy jako oběti jejich špatných vlastností. Další překážkou plynulé čtivosti bylo místy lehce chaotické střídání vypravěčů. Jaksi nepřesvědčivé mi připadalo i načrtnutí historických kulis – v případě událostí souvisejících s koncem 1. světové války bylo jaksi mlhavé. A v případě začátku války druhé zase připomínalo ducha odbojářských sloganů. Co mi ale vadilo fakt dost, je autorčina nepříliš bohatá slovní zásoba. Zde trochu selhala i práce redaktorská, protože nakladatel by neměl takový polotovar pustit do výroby.
Když po sobě čtu předchozí odstavce, působí na mě tato stručná analýza pořádně kriticky. Ano, může to být tím, že se mi v poslední době dostalo do ruky několik neobyčejně zajímavých literárních počinů, a to od autorů, kteří jsou v podstatě (téměř) neznámí a o nějakém uznání se už vůbec nedá mluvit. Na rozdíl od H. M. Körnerové. A tím spíš bych předpokládala hodnotnější věc.
Takže shrnutí …
Plusy: dobře zvolený námět, chytlavý příběh.
Mínusy: šablonovité postavy, nepříliš bohatá slovní zásoba, nepřesvědčivé kulisy, celková „nedodělanost“ knihy.
Sečteno, podtrženo: současným českým autorkám velice fandím, myslím, že to i tak nějak vyplývá ze skladby mých letošních recenzí, ovšem v tomto případě musím konstatovat, že jsem od knihy čekala poněkud víc.

Recenze je zveřejněna i na mém blogu:
cleoxandrablog.mozello.cz/blog/params/post/1875201/hlas-kukacky

Komentáře (1)

11.07.2020

jana14

Výstižná recenze. Právě jsem knihu dočetla. Spisovatelku jsem znala jako autorku hist. romantických příběhů, které nečtu, nebaví mne. Ale informace, že Heřmánkové údolí a Hlas kukačky jsou z jiného soudku a jejich neustálé vychvalování mě přesvědčily, abych po knize sáhla. Právě jsem dočetla a jsem dost zklamaná. Námět samotný je jistě zajímavý, ale není to ten druh knížky, která člověku zůstane v hlavě a chce se k ní vracet.