Emancipovaná Terka

recenze

Pod Zelenou branou (2019) / MarcyM
Emancipovaná Terka
Coby studentka gymnázia z generace Husákových dětí jsem podlehla kouzlu českých vesnických románů a povídek. Představovalo to pro mě relax během studia. Kdo se rozpakoval, co mi koupit ke svátku či narozeninám, měl vždy jistotu mé spokojenosti při volbě knih z produkce Karoliny Světlé a Vlasty Javořické. Tyto autorky byly moje top a mám přečtenou většinu z jejich tvorby, kdežto červené harlekýnky, tak oblíbené po „sametu“, mě vůbec nelákaly.
Historická romance vyprávějící příběh svobodomyslné pardubické měšťanky z druhé poloviny 19. století „Pod Zelenou bránou“ od paní Jany Klimečkové mi připomněla moje oblíbené „babské čtení“ a já si opět vychutnala příběh z minulosti.
Obdivuji, že autorka paní Jana Klimečková, někdejší ředitelka Úřadu práce v Pardubicích, se dala na spisovatelskou dráhu až po odchodu do důchodu a že dokáže tak věrohodně napsat společenský román z 19. století. Určitě nejen já jsem si připadala jako účastnice příběhu vtažená do dané doby, k čemuž mimo jiné přispělo použití starých výrazů a onikání.
Hlavní hrdinka Tereza řečená Terka má svoje kladné i stinné stránky. Z hlediska fyzické stránky krásná žena, z hlediska ekonomického úspěšná obchodnice a takové záležitosti jako panenství u ní neměly žádnou hodnotu. Usuzuji, že kdyby Terka žila v dnešní době, muselo by se jí dařit – předpoklady měla a kdyby se na ni ještě usmála štěstěna, úspěch by byl zaručen.
Roli hraje v příběhu i náboženská otázka. Hrdinka si uvědomuje, že porušila boží přikázání a zpovídá se z toho.
Objevuje se zde i prvek dohazování nápadníků, kdy Terce dohazuje nápadníka bratr. Ale maminka se jí zastane, že má právo na štěstí. Z toho plyne, že maminka dávala Terce svobodu, co se týká volby partnera, a to v té době také nebývalo běžné.
Na Tereze mi nebylo moc sympatické její chování nesoucí prvky určité promiskuity. Dle mého soudu měla Tereza přehnaná očekávání od manželství, a kdyby stála nohama pevně na zemi, určitě by neměla takovou touhu po milostných dobrodružstvích … Taky se mi nelíbilo jakési její pohrdání lidmi chudými, kteří neměli peníze na hezké šaty.
Je fajn, že autorka zasadila dění románu do města Pardubic a jeho okolí, kde to sama dobře zná. Sama jsem vděčna, že mi přiblížila tuto oblast. Netušila jsem, že Zelená brána je pardubickou dominantou.
Přínos tohoto románu spatřuji i v tom, že jsou v něm popsány tehdejší zvyklosti, třeba ohledně života na vesnici, dědictví … Hodně z toho, jak to dříve chodívalo, mně ale bylo známo. Například sňatky co nejdříve, dohazování nápadníků, těžká dřina na vesnici, zvyk nechávat rodinný majetek prvorozenému synu.
Knihu doporučuji všem ženským čtenářkám, které si rády počtou o úspěšné a krásné podnikavé ženě s apetitem na muže.

Komentáře (0)

kniha Pod Zelenou branou recenze