Dvě století Pýchy a předsudku

recenze

Několik údajů na úvod
- V autorčině rodné Anglii kniha vyšla poprvé v r. 1813, původní verzi napsala Jane Austenová již ve druhé polovině 90. let století osmnáctého.
- V češtině se kniha dočkala již dvou desítek vydání, údaje vztahující se k prvnímu se trochu liší – bývá uváděn r. 1946 či r. 1949.
- V budovatelských 50. letech nebyla literatura tohoto typu žádoucí, a tak si na nové vydání museli čtenáři počkat až do druhé poloviny 60. let.
- V období normalizace i v době „budování rozvinuté socialistické společnosti“ byl román shledán nezávadným, byl opakovaně vydán a patřil ke čtenářsky vyhledávaným (a v knihovnách dostupným) titulům.
- Na nezájem nakladatelů a čtenářů si kniha nemůže stěžovat ani po sametové revoluci, bezpochyby k tomu přispěly i zdařilé filmové adaptace.
Proč je o příběh starý více než dvě stě let takový zájem? Odpověď je jednoduchá – je totiž skvělý. Nadčasový, zábavný, vedoucí k zamyšlení, do jaké míry se lišíme my a naše okolí od hrdinů tohoto románu.
Manželé Bennetovi mají pět dcer, poněkud problematický majetek, a tak paní Bennetová je opravdu horlivou zastánkyní tvrzení, že “ …svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky.“ Lov na ženicha může vypuknou naplno poté, co se do sousedství přistěhuje mladý, svobodný a bohatý pan Bingley. Společenský život běží na plné obrátky, a proto je brzy jasné, že nejstarší ze sester, Jane, mu evidentně nezůstává lhostejná, a tak paní matka již slyší vyzvánět svatební zvony. Jak brzy pozná, trochu předčasně. Elizabeth, druhá nejstarší sestra (a prý zosobnění autorky samé), takové štěstí na nápadníky zatím nemá. Bingleyho přítel Darcy je podivný patron – nadutý, opovrhující místní komunitou a na Lizinu adresu dokonce prohodí slova dosti nelichotivá. Antipatie vůči němu podporuje i důstojník Wickham, pán nadmíru šaramantní, bohužel penězi (hlavně údajnou Darcyho vinou) neoplývající. Ženitby chtivý bratranec Collins žádným princem na bílém koni není, ale pokud by se některá ze sester za něj provdala, finančně by to rodině pomohlo. Elizabeth jej odmítá, její nejlepší přítelkyně Charlotte se zachová pragmaticky a za několik týdnů je paní Collinsovou. A co další slečny Bennetovy? Mary je prostřední a vlastně ničím nevyniká. I když ona sama sebe považuje za dívku kromobyčejně vzdělanou a nadanou, nikdo další tento názor bohužel nesdílí. Kitty a nejmladší Lydia jsou dívky švitořivé a družné, jejich svět tvoří plesy, nákupy, návštěvy a také galantní pánové. Svatby se nejdříve dočká ta nejmladší ze sester – co na tom, že ženich byl tak trochu koupen a není zrovna příkladem všech cností? Intriky, lsti a společenské rozdíly vstupují do hry. Hodně se cestuje kočárem, navštěvují se sousedé bližší i ti vzdálenější, vede se společenská konverzace a také se píšou dopisy. Jsou plné citů, očekávání a nadějí (a dovedu si představit, jak se k nim hrdinky po mnoha letech vrací – rozvážou růžovou stužku a znovu nechávají ožít odvátý čas). Úklady jsou nakonec všechny překonány a pravé lásky zvítězí. Očekávaný happy end se dostaví, ale čtenář ho přijímá s chápavým úsměvem. Celou dobu mu bylo totiž jasné, že jinak to skončit nemohlo. Pochopil laskavou ironii Jane Austenové, která se ve svém životě pana Darcyho nedočkala.

Komentáře (0)