Dům zla znovu ožívá...

recenze

Prokletí rodu Usherů (2021) / TerezaMondeková

Walen je současná hlava rodiny Usherů. Teď je ale jenom upoutaný na lůžko jako těžce nemocný stařec. Ví, že mu moc času nezbývá, proto se rozhone, že svolá všechny své děti domů, aby určil budoucího nástupce a dědice.

Rix je jeden z Walenových synů. Se svou rodinou nemá moc dobrý vztah, protože se kdysi rozhodl odejít z domova a stal se spisovatelem hororů. Když mu jeho bratr řekne, že jejich otec chce, aby se vrátil domů, tak váhá, ale nakonec souhlasí.

Když se vrátil do svého rodného domova, zjistil, že se nic nezměnilo. Otec je pořád chladný, odměřený, matka nechce vidět realitu... ani nebyl překvapený, když ze všech stran slyšel jenom pohrdání. Proto se rozhodl plně soustředit na svůj cíl.

V knihovně našel různé dokumenty a spisy rodiny Usherů, které si otec nechal přinést... Ale proč? Rix se do nich ponořil a postupně přichází na kloub minulosti, ve které jsou vraždy, šílenství, náhlá úmrtí... dokonce i zvláštní rodinné prokletí, které se přináší z generace na generaci.

Největší záhadou ale zůstává obrovské, děsivé a tajůplné sídlo uprostřed lesa, kde si Rix jako malý kluk zažil největší děs svého života. Už léta se mu vyhýbá, ale stále má o sídle děsivé sny, ve kterých ho sídlo vábí do svých temných chodeb. On ale ví, že jestli do nich vstoupí, už nikdy nevyjde ven... Ale to, co ho tam čeká... to si nedokázal představit ani v nejhorších snech. Je to něco nemilosrdného, krutého, ďábelského.

---

Kniha se mi moc líbila. Začátek knihy mi připadal trochu slabý, nepřipadal mi tak poutavý, chytlavý. Pak se ale kniha začala rozjíždět a já se začetla a nemohla se odtrhnout. Myslím si, že autor dokázal skvěle propojit minulost a přítomnost. Pomalé odkrývání minulosti, co se děje v tom lese, co je doopravdy v tom domě, jak to spolu souvisí... pomalu vrůstající napětí. Překvapení rozhodně v knize nechybělo. Líbilo se mi vyprávění z pohledů více postav. Některé kapitoly končily v tom nejlepším a pak následovalo vyprávění z pohledu jiné postavy. To jsem pak dychtivě otáčela stránky.

Musím říct, že mi tahle kniha připadala jako horor, i když jsem se při ní nebála. To by chtělo silnější kalibr, abych se já bála, ale občas jsem při čtení měla husinu. Občas mi sice přišlo, že autor popisuje do úplných detailů něco, co je úplně zbytečné a moc mě to nebavilo. Taky se mi občas pletly postavy. Ale rozhodla jsem se, že za to strhávat hvězdičku nebudu. Když pomyslím na příběh, tak mám chuť si ho přečíst znovu. Jak tahle kniha ukazuje, tak být nejbohatším člověkem automaticky neznamená štěstí. Spíše naopak. Některé bohaté rodiny mají tajemství, o kterých se nám ani nesní.

Komentáře (0)

Přidat komentář

---