Dostala mě, dostala! A ne, že ne!

recenze

V dobrém i zlém (2021) / Podlavicí
Dostala mě, dostala! A ne, že ne!
Psychothrillery vnímám jako oddechovou literaturu, při níž se člověk pobaví a zároveň vypne hlavu, což je občas (a poslední dobou i častěji) potřeba. Ovšem problém tohoto žánru tkví v tom, že když už máte načteno, máloco vás v něm překvapí. V podstatě po pár stránkách víte, kdo, s kým, jak a proč.

A přesně tenhle pocit jsem měla zhruba prvních 100 stran knihy V dobrém i zlém. Říkala jsem si, no dobrý, takže klasika, dvě ženské, jedna mrtvá, druhá se snaží najít vraha, takže to máme dvě vyprávěcí linky, miliarda narážek na minulost, z nichž toho příliš neposkládáte, ale poznáte, že obě hlavní hrdinky mají temnou minulost. Ovšem pak to nabralo spád a já jen hleděla, jak si se mnou autorka hraje. A když už jsem měla pocit, že začínám tušit, co se v té zlaté klícce stalo, vyvedla mě autorka z omylu a upřímně po opravdu dlouhé době jsem vraha fakt neodhalila (teda jako před velkým finále už jsem tušila, ale teda jako!?). Takže kniha, která se mi zpočátku jevila jako jedno velké zklamání, mě nakonec nejen mile překvapila, ona mě dokonce převezla.

Pravdou je, že knize bych vytkla relativně táhlou první třetinu knihy. Docela jsem s touto částí trápila, říkala jsem si, že to teda asi nebude zrovna to pravé ořechové pro mě, ale pak se to rozjelo, děj mě vtáhl a vyplivl až na konci, kdy jsem hleděla s otevřenou pusou.

Hledáte-li thriller ze sekce „Vraždy ze sousedství“, zkuste tento a nenechte se odradit na první pohled banálním úvodem! Budete překvapeni, vážně.

Děkujeme Knižnímu klubu za poskytnutí recenzního výtisku.

Komentáře (0)

kniha V dobrém i zlém recenze