Co vyvolá Supernova?

recenze

Nova Artino ukradla helmu svého strýce Ace Anarchisty a předpokládala, že tím její role špionky mezi Renegáty, superhrdiny a strážce veřejného blaha a spravedlnosti, jednou provždy skončila. Jenže Renegáti mezitím zajali a uvěznili Ace. Takže se Nova musí vrátit, vypořádat se se svými city k Adrianovi a pokusit se osvobodit svého strýčka, i když dobře ví, že Renegáti každou chvilkou můžou odhalit, že patří mezi Anarchisty. A že není nikým jiným než obávanou Nightmare.

Marissa Meyer si nechala do závěrečného dílu obrovské množství věcí, které bylo potřeba vyřešit. Všechna ta tajemství, alter ega, lži, podvody i filozofické otázky ohledně toho, co z lidí dělá hrdiny a padouchy, co je dobro a zlo a zda hrdinové musí být vždycky jen dobří, stateční a šlechetní. Díky tomu má Supernova oproti předchozím dílům slušný spád, nechybí v ní akce a bitvy mezi superhrdiny a superpadouchy, odhalení, na která jsme všichni čekali, i překvapivé zvraty, které vás nenechají vydechnout.

Většina těch odhalení se odehraje v rychlém sledu a obejdou se bez patosu a vysvětlování, což je rozhodně plus, na druhou stranu ta rychlost alespoň mě osobně připravila o „wow efekt“, který jsem čekala. Samozřejmě tu máme i špetku romantiky, která je nedílnou součástí knihy, přesto v ní nedominuje, a navzdory všem těm tajemstvím působí poměrně civilně a uvěřitelně. Filozofických otázek oproti Renegátům a Protivníků ubylo, nicméně Marissa Meyer se na ně snažila poctivě, i když vcelku ve stručnosti, odpovědět, a dle mého se jí to podařilo.

Marissa Meyer dokazuje, že má příběh od začátku skvěle vymyšlený, takže zdánlivě nevýznamné vedlejší postavy nebo dějové linky se ukážou jako naprosto zásadní a všechno do sebe nakonec perfektně zapadne. Některé mé teorie o tom, jak to může dopadnout, byly správné nebo se tomu hodně blížily, nicméně i tak mě Marissa Meyer na konci převezla. A vůbec jí to nezazlívám, protože všechny dělové linky krásně propletla, palčivé otázky zodpověděla a nadělila nám naprosto plnohodnotný a uspokojivý konec.

Druhý díl s názvem Protivníci, který spoustě čtenářům přišel jako vycpávkový, mě naprosto uchvátil, takže jsem měla od Supernovy opravdu vysoká očekávání. Se Supernovou jsem ale měla jeden zásadní problém, a tím bylo odhalení a následný zvrat zhruba v polovině knihy. Nemůžu vám napsat nic víc, abych vás nepřipravila o překvapení, ale prostě jsem nedokázala skousnout, že by všichni najednou otočili o sto osmdesát stupňů a jen tak zničehonic to bez dalšího přemýšlení a prošetřování přijali. Tenhle zvrat strašlivě dřel a nakonec mi přišel i poměrně zbytečný. Podobný problém jsem měla i s Renegáty, kde se divné náhody jen kupily. U hlavní hrdinů, kteří jsou pořád puberťáci, bych ještě náhlé změny názoru a zaslepenost chápala, ale u dospělých superhrdinů, kteří jsou navíc fakticky vládci, mi takové jednání přišlo naivní a hloupé.

Supernova má svoje chyby, ale i tak se jedná o poctivé a naprosto uspokojivé završení téhle trochu jiné hrdinské trilogie. Nicméně Marissa Meyer si tu v epilogu nechala otevřená vrátka – no, spíš vrata– k možnému pokračování, které by mohlo být zatraceně zajímavé. Tak jen nezbývá doufat, že se ho skutečně dočkáme.

Marissa Meyer dokázala, že patří mezi královnu young adult literatury a že knihy pro náctileté nemusí být plná klišé, nelogičností, nevěrohodných soubojů a bitev, milostných trojúhelníků a insta love. Opakovaně potvrdila, že i v young adult literatuře můžou vznikat skvěle napsané, vymyšlené a dotažené příběhy s originálními nápady a uvěřitelnými a sympatickými hrdiny, a to dokonce, i když se jedná o superhrdiny a superpadouchy. Takže jen tak dál, já už se nemůžu dočkat, čím nás Marissa Meyer překvapí a uchvátí příště.

Komentáře (0)