Co tě přiměje cítit se naživu?

recenze

Ruckus: Šílená láska (2020) / TerezaMondeková
Co tě přiměje cítit se naživu?
Rosie LeBlancová je citlivá, ohleduplná, přátelská, věrná lidem, které miluje, ale celý svůj život bojuje s vážnou nemocí. Kvůli své nemoci se musela vzdát svých snů, ale smířila se s tím. Každý den si užívá, jako by byl její poslední, protože neví, kdy ten poslední den nastane.

Žije v celku spokojený život, ale do života ji náhle vstoupí Dean Cole, kterému všichni říkají Ruckus. Kdysi do něj byla zamilovaná, ale on se dal dohromady s její sestrou. Proto je pro ni Dean zakázané ovoce. Musí se od něj držet dál, což je dost těžké, když spolu bydlí v jednom domě a vídají se spolu skoro denně.

Dean Cole je další ze skupiny HotHoles. Na první pohled se může zdát, že je Dean bezstarostný, neohleduplný, lehkovážný a obrovský holkař. Dean ale řeší vážné problémy, proto je poslední dobou jeho nejčastější společník alkohol a drogy. A hlavně sex. Ale stejně musí myslet jenom na ni. Rosie LeBlancová.

Rosie mu připomíná růži. Je nádherná, ale chrání se velmi ostrými trny. Před jedenácti lety si špatně vybral, i když věděl, že Rosie je pro něj ta pravá. Za celých jedenáct let neuplynul den, kdy by na ni nepomyslel. A teď, když ji má znovu ve svém životě je odhodlaný ji přesvědčit, že k sobě patří. Ale není pro ně dva už příliš pozdě...?



Ukázka:
Zůstala jsem tedy na místě a sledovala, jak míří k nejbližšímu koši, aby vyhodil odpadky. Jeho svaly se jasně rýsovaly pod bílým tričkem a na míru šitýma khaki kalhotama. Oči jsem měla přilepené na jeho bicepsech a pak mi pohled sjel na jeho pevný zadek, právě když se otočil a podíval se na mě.
Pak se usmál.
A pak mrkl.
A pak ústy naznačil: „Mám tě.“
Uhnula jsem pohledem a cítila, jak mi rudnou tváře. Měl samozřejmě pravdu. Chtěla jsem s ním znovu spát a nedokázala jsem myslet na nic jiného, než jaké to bylo cítit jeho tělo na svém. Když se zase posadil vedle mě, vzal si macbook a pustil písničku „Naughty Girl“ od Beyoncé.
„Pamatuješ si na tohle?“ obrátil se ke mně a zasmál se. „První noc, kdy byla malá LeBlancová zlitá na káry?“
Zakryla jsem si obličej dlaněmi a vybavila si, jak jsem tancovala na Viciousově konferenčním stolku. Byla jsem tak moc opilá, až jsem si myslela, že je zatraceně dobrý nápad, abych se připojila ke svým kamarádkám roztleskávačkám, které tancovaly na stole. Ony věděly, co dělají. Já jsem vypadala, jako kdybych odháněla imaginární hejno much. To mě přimělo k tomu, abych se je snažila napodobit – mimochodem neúspěšně – a přitom jsem do nich narážela, dokud se Vicious nezeptal: „Co to do prdele dělá malá LeBlancová na tom stole? To má nějakej záchvat? Ať ji někdo sundá, než zraní ostatní holky.“ Asi o sekundu později jsem cítila, jak Dean narazil svalnatým ramenem do mého stehna, hodil si mě přes rameno a roztočil mě na místě, dokud jsem nezačala křičet, ať mě sakra sundá dolů.
„No jo. Bylo fakt těžký zapadnout jako puberťačka, když jsem se sem přestěhovala z Virginie. Musela jsem proto přinést nějaké oběti. A pamatuješ si tohle?“
Vytrhla jsem mu notebook z rukou a pustila další skladbu. „Roses“ od OutKast. Dean se rozesmál a kolem očí se mi udělaly vějířky vrásek.
„Předveď mi to,“ vyzvala jsem ho. Tehdy to byl on, kdo tancoval. Jednou tancoval na Viciousově párty, kde napodoboval choreografii kapely z toho videa, co jsem právě pustila. Byl to trest za prohranou sázku – ehm –, ale bylo to tak srandovní, že ta vzpomínka byla v mé hlavě i po jedenácti letech tak živá, jako kdyby se to stalo včera. Od té noci jsem pořád cítila ve vzduchu pach alkoholu a hormonů, které se šířily kolem nás. „Prosím, Deane,“ stiskla jsem k sobě dlaně. „Někde hluboko uvnitř mysli, pod všemi těmi mrtvými mozkovými buňkami, který jsi zahubil hulením trávy a sledováním porna, si určitě pamatuješ, jak jsi to tancoval.“
„Udělám to jen proto, že jsi tak hezky poprosila.“ Seskočil znova z kapoty a řekl: „Pusť to od začátku,“ předstíral, že si geluje vlasy a zkontroloval se v imaginárním zrcátku. Bylo to tak neskutečné, nemohla jsem si pomoct a hihňala se jako puberťačka, což ho přimělo, aby se usmál ještě zářivěji, než už se usmíval.
Zmáčkla jsem tlačítko play a přesunula pohled z videa na Deanův tanec a třpytící se oceán za ním. Udělal skoro všechno přesně tak, jak to tancovali členové kapely v tom klipu, od začátku písničky, kdy klesl na kolena až do samého konce, a sotva se u toho díval na video. Břicho mě bolelo od smíchu, ale on se tvářil vážně. A když písnička dohrála, tak si to nakráčel ke mně a popadl notebook.
„Teď vybírám hudbu já.“
Podívala jsem se na mobil, kolik je hodin. „Fajn, ale pak musíme vyrazit. Už je pozdě a my se musíme připravit na tu zkušební večeři.“
Byly už čtyři odpoledne. Nemohla jsem uvěřit, že jsme spolu strávili tolik času a že jsme si toho, jak to letí, vůbec nevšimli. Nebezpečná přitažlivost, ta slova se v mém mozku usadila jako vrstva prachu na nábytku. Dávej si bacha, Rosie.
„Jasně, jasně, princezna Puntičkářka a princ Pitomec nás tam budou mít včas. Žádný strachy.“ Mávl rukou a jeho pohled se upíral na obrazovku notebooku. Začala hrát skladba „Drops of Jupiter“ od Train. Úsměv mi zmizel z tváře.
„Nepamatuju si, že bychom někdy tuhle písničku poslouchali společně.“ Polkla jsem. Pohyboval se mezi mýma nohama a jeho pas byl v dokonalé výšce, abych ho jimi objala, ale neudělala jsem to, oči jsem měla přilepené na jeho rtech. Byli jsme jen milimetr od polibku.
„Neposlouchali. Tys ji jednou poslouchala, když sis myslela, že jsi doma sama. Slyšel jsem ji, když jsem k vám přišel vrátit Milliinu učebnici matiky. Ta písnička se mi v hlavě dokola přehrávala, protože jsem pořád přemejšlel nad tím, co sakra hledáš. Nemohl jsem na to přijít, Rosie. Když jsem viděl, jak tě balí ostatní kluci, tak mě to zabíjelo. Protože ať už jsi hledala cokoliv, nechtěl jsem, abys to našla u nich.“
Zatraceně, ten pocit byl vzájemný. Pokaždé, když Millie odstrčil nebo zrušil jejich schůzku, moje naděje vzrostla. Ona pro tebe není ta pravá, říkala jsem si. Ale já ano.



Rosie jsem si zamilovala. Obdivovala jsem ji, jak se dokázala vyrovnat se svou nemocí. Vyrovnala se s tím, že nikdy nebude mít děti, svatbu, že už tu brzy nebude. Místo, aby se litovala a naříkala, tak si užívala každý zatracený den... jako by byl její poslední. Ale dost mě štvalo, když se k ní rodiče chovali tak strašně. Jako by byla sobecká mrcha, které nezáleží na pocitech ostatních. Chovali se k ní, jako by ona mohla za to, že je nemocná.

Dean na první pohled mohl působit chladně, odtažitě, bezstarostně, neohleduplně, lehkovážně, ale ve skutečnosti byl milý, hodný, ohleduplný, citlivý, ochranitelský a starostlivý. Tajil před ostatními své trable, problémy. Bylo mi ho líto, protože ten problém, který řešil... tohle bych nepřála nikomu. Hledal útěchu v alkoholu a drogách. A ženách. Ale jenom jedna ovládla jeho srdce. A on o ni bojoval. V jeho srdci byla jenom jedna žena. Rosie. Od prvního okamžiku věděl, že je ta pravá, ale nechal ji odejít. Pak se jí snažil získat.


Kniha nebyla jenom nějaká obyčejná slaďárna. Není to jenom o tom, že se hlavní hrdinové spolu chtějí celou knihu jenom vypsat. V knize je příběh, který má hloubku. Moc se mi líbí, že v knize jsou vážná témata. Vážná nemoc, závislost, nevěra, adopce, problémy s rodiči... V knize nebyla taková ta nudná idylka, že každý je úplně dokonalý, že život je dokonalý. Byly tam problémy, které lidé v životě mají. Život prostě není dokonalý, vždycky se objeví problémy a překážky, které člověk musí ustát. Příběh v knize ukazuje, že problémy má opravdu každý, ale když jsou na to dva... je to lepší. Jsou si vzájemně oporou, skálami.

Ještě lepší než první díl. Bylo jasné, že Dean a Rosie jsou pro sebe stvoření. Taky bylo jasné, jak to dopadne, ale upřímně... na konci knihy jsem si myslela, že mi srdce vyskočí z hrudi. Tak rychle a zběsile mi bylo! Bála jsem se, jak to dopadne. Taky během knihy několikrát slzy ukáply. Spoustu slz, ale na konci... to jsem bulela jako malá holka. To bylo tak smutný, nádherný, dojemný... Bylo to prostě úžasně vymyšlený konec. A epilog se mi opravdu moc líbil. Líbilo se mi, že to tak trochu navazuje na třetí díl, na který se moc těším, ale taky jsem byla ráda, že se Rosie splnil ten největší sen, který měla. Rodina a Dean. A jejich děti... ty byly prostě úžasný! Kniha byla hodně emotivní, plná překvapení, lásky, sexu, romantiky a napětí. Moc se mi líbilo, že... všichni působili jako jedna velká rodina. Přátelé. Nejbližší. Byli to opravdový přátelé, kteří se vzájemně podporovali za všech okolností, pomáhali si... to se mi opravdu líbilo.

Komentáře (0)

kniha Ruckus: Šílená láska recenze