Co se ve skutečnosti stalo?

recenze

To, když navážete přátelství s někým slavným má své výhody i nevýhody. O tom si ostatně Miri, Soleil i Penny zjistily své. Jako vášnivé fanynky knihy Spodní proudy se jim při jedné autogramiádě podařilo udělat na jejich idol - Fatimu Ro, takový dojem, že se brzy začnou všechny blízce přátelit. Ale bylo to skutečné přátelství? Nebo je jen známá autorka využívala? Pohodlně se usaďte a připravte. Je čas odhalit pravdu.

Kniha Tohle všechno je pravda je už na první pohled něco, co vás zaujme. A to nejen díky krásné obálce, nebo vzkazy na ořízce knihy, ale především kvůli anotaci, která je tak zajímavě napsaná, že to automaticky přitáhne pohled. Prakticky nic o příběhu neprozrazuje, kromě jednotlivých postav a jejich vztahů k Fatimě. Takže pokud chcete vědět, o čem příběh skutečně je, nezbývá vám, než si ho přečíst.

Hlavní hrdinky knihy by zkrátka nemohly být odlišnější. Na jedné straně tu máme vášnivou a loajální Miru, dívku, která by udělala cokoliv pro osobu, na které jí záleží. Za Fatimu a její úhel pravdy se rve zuby nehty, nehledě na to, jak to může ublížit ostatním. Dále tu je milá a zasněná Soleil, která přátelství s Fatimou bere jako známku toho, aby se rozběhla za svým snem a pokusila se být spisovatelkou. To ale bylo předtím. Předtím, než se všechno změnilo. Od té doby touží po jediném - ukázat všem, jaká Fatima ve skutečnosti je. Poslední dívkou ve skupině je Penny, krásná, ale okolím vnímaná jako hloupá dívka, která nestojí po ničem jiném než po troše uznání. I na ní si její přátelství s Fatimou vybralo daň. A nakonec je tu Jonah. Jeden velký otazník, v podobě nového tajemného kluka na škole, který je nějakým způsobem zapletený v životech všech dívek, včetně Fatimy.

Autorčina snaha o vytvoření dokonalých postav vůbec nebyla marná. Postavy se v průběhu příběhu neustále vyvíjejí, překvapují vás a je opravdu velmi těžké vybrat si mezi nimi své oblíbené. Osobně si myslím, že postavy jako takové jsou asi ta nejlepší věc, kterou v knize můžete nalézt.

Začátek knihy na nic nečeká a čtenáře vhazuje přímo do dění. Všechny dívky, počínaje Mirou, odkazují na událost z minulosti a postupně rozebírají to, jak jejich přátelství s Fatimou začalo a jakým směrem se odebíralo. Čeká na vás mnoho zvratů, překvapení a dokonce i kapka romantiky. Ptáte se v čem je háček? Bohužel v tom, že jakkoliv je děj dobře naplánován, dokonce i ten nejméně všímavý čtenář by po chvíli mohl domyslet, jak kniha skončí. Protože posledních sto padesát stran začíná jedno klišé za druhým, které váš názor na knihu dříve či později razantně změní.

Děj se odvíjí prostřednictvím různých emailů, rozhovorů, dopisů, úryvků z Fatiminy knihy nebo deníkových zápisů. Pokud vám podobný styl nevyhovuje, nejspíš bude lepší, když se knize vyhnete širokým obloukem. V opačném případě byste si jí neměli nechat ujít. Tenhle styl se k příběhu zkrátka hodí a vytváří ho ještě originálnějším než původně byl.

Osobně jsem se na knihu velmi těšila a má očekávání byla veliká - dokonce až natolik, že jsem knihu četla hned dvakrát, nejdříve v češtině, podruhé v originále. Plus u mě rozhodně mají překladatelé za skvělý překlad, ale knihu jako takovou bych bohužel zvlášť kladně neohodnotila. Zpočátku jsem z ní byla nadšená, později spíše zklamaná. A tak bych Tohle všechno je pravda ohodnotila jako knihu, která nenadchne ani neurazí. Určitě jí doporučím čtenářům, kteří mají zájem o jednoduchý, zajímavě psaný příběh.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Komentáře (0)