Chci začít opravdu žít.

recenze

Plamen v nás (2017) / TerezaMondeková
Chci začít opravdu žít.
Jillian Limovou osud rozhodně nešetří. Dřív měla všechno. Dokonalý život, dokonalý domov plný lásky, dobré známky, přátelé, dokonalý vzhled a v neposlední řadě byl v jejím životě Brock Mitchell. Když bylo Jillian osm let, tak její otec přivedl večer k nim domů tehdy už čtrnáctiletého Brocka, který se snažil jejího otce okrást. Její otec v něm viděl potenciál, proto ho vzal k sobě domů a nabídl mu střechu nad hlavou a jídlo. Od té osudné noci spolu Jillian a Brock vyrůstali jako bratr a sestra.

Jak čas plynul tak Jillian byla starší a do Brocku se zamilovala. Má to ale několik háčku. Brock je starší a je to děvkař. V jeden významný den se Jillian rozhodně posunout jejich vztah na vyšší level, ale stane se něco, co nečekala ani v nejhorší noční můře. Něco, co jí navždy poznamenalo duševně i fyzicky a navždy ji to změnilo.

Jillian se konečně dala po několika letech do hromady. Chce začít konečně žít, riskovat a jako skvělý začátek ji přijde, nastoupit do rodinné firmy svého otce, ve které si vždycky přála pracovat. Taky se začíná scházet s jedním mužem a vypadá to nadějně. V její první pracovní den, ale pochopí, že s ní osud zase pěkně vymetl.

Brock je zpátky a je to její nový šéf. Jillian chce nejdřív odmítnout, ale ví, že přesně to by udělala bývalá Jillian a to ona od té osudné noci už není. Proto to přijme, ale řekne si, že s Brockem bude udržovat jenom čistě pracovní vztah. Zatím to funguje, ale co jí Brock pořád připomíná, jak dobře jim kdysi bylo a že je tohle jejích druhá šance, tak Jillian přistoupí na přátelský vztah.

Postupem času jí na něm záleží víc, ale to Jillian nechce, proto si řekne, že je tady překážka. Brock je zasnoubený. To je zeď mezi nimi. Jak čas plyne, začínají si být s Brockem bližší. Firtuje s ní, dokonce ji pozval na rande. Ale pak se Jillian dozví, že se se svou snoubenkou rozešli už před rokem a to je pro Jillian cesta do pekel.



Ukázka:
Překvapeně jsem vydechla.
„Myslím, že se mi tahle Jillian zamlouvá,“ pronesl, jako by mi svěřoval nějaké pečlivě střežené tajemství. Zírala jsem na něj a nebyla schopná pochopit, co to znamená.
Brock naklonil hlavu na stranu. „Kdo je ten chlap, co s tebou sedí u stolu?“
Škubla jsem sebou a málem spadla na zadek. „Já… nemůžu vůbec uvěřit, že se mě na to ptáš.“
Stáhl obočí. „Proč? Je to oprávněná otázka.“
Vytřeštila jsem oči. „To rozhodně není oprávněná otázka.“
Narovnal se a opřel se o stěnu, jako by měl všechen čas světa a nestáli jsme před toaletami. „Je to tvůj přítel?“
Znovu mě připravil o řeč. Dokázala jsem na něj jen zírat, zatímco jsem na jednu stranu chtěla poznamenat, že mu do toho vůbec nic není, a na druhou jsem chtěla zoufale vědět, proč se mě na to vůbec ptá.
Neudělala jsem ani jedno.
„Omluv mě,“ řekla jsem a obešla ho. „Musím se vrátit ke stolu.“
„To jako vážně?“ Odstrčil se od stěny, chytil mě velkou rukou za paži a zastavil mě. „Neviděli jsme se roky, a ty prostě jen tak odejdeš? Bez objetí? Žádné: ‚Jak se máš?‘ Prostě nic?“
„Přesně tak.“ Pokusila jsem se odtáhnout a on mě po několika vteřinách pustil.
Okamžik na mě hleděl a ten škádlivý úsměv se z jeho tváře vytratil a nahradil ho vážný výraz. „Asi se ti opravdu nemůžu divit.“



Jillian se mi moc líbila. Hlavně proto, co přežila. Pořád mě dokáže překvapit, co všechno jsou lidi schopní udělat, co dokáží přežít, protrpět. Hlavní hrdinka si díky tomuhle u mě vysloužila respekt. Byla mi od začátku sympatická. Milá, hodná, přátelská.

Brock... zase děvkař. V tomhle by autoři mohli být originálnější, protože skoro v každé knize je teď děvkař. Asi proto, že je to klasika a lidi to na jednu stranu unavuje, ale na druhou baví. Jsou na to zvyklí. Brocka jsem moc nemusela. Chlap, který má perfektní vzhled, najde si v baru holku, svede ji, vyspí se s ni a sbohem a každou noc má v posteli jinou. Nudné, unavující. Ale zase bych mu moc křivdila. Líbilo se mi, jak se změnil. Už to potom později nebyl ten děvkař, ale stál jenom o Jillian, ke které se choval moc hezky. To už byl ochranitelský, hodný.


Kniha mě chytla hned na začátku a čtení mě moc bavilo. V příběhu nechyběla láska, napětí, zrada, důvěra, bolest, zklamání a odpuštění. Příběh je skvěle vymyšlený. Ale co mě trochu mrzelo bylo to, že na konci knihy nebyl epilog. Moc by mě zajímalo, jak to bylo mezi hlavními hrdiny dál. Jestli měli svatbu, děti, po kolika letech by to bylo. V tomhle mě autorka opravdu trochu zklamala, protože tady mi epilog opravdu chyběl. Dost oceňuju, že se v tomhle díle, objevili všichni předchozí hrdinové, protože jsme se tak mohli rozloučit se všemi. Ale Kristin jsem opravdu nesnášela.

Taky se mi líbilo, že v téhle knize to byla opravdu ta dětská láska. Líbilo se mi, jak to bylo mezi hlavními hrdiny. Opravdu dobré, věrné a hluboké přátelství, ze kterého se stala láska. Vždycky k sobě cítili něco víc, ale projevit to mohli, až později. Líbilo se mi, že na to šli pomalu. Hned spolu nezačali chodit, ale nejdřív se sbližovali, tak jako za starých časů. Vytvářeli k sobě důvěru, ale furt to mezi nimi jiskřilo.

Komentáře (0)

kniha Plamen v nás recenze