Cesta za štěstím

recenze

Dvanáctiletá Johana nemá na světě už nikoho. Rodiče jí zemřeli a tragický osud ji připravil i o malého bratříčka. Po klášterní výchově se Johany sice ujala vzdálená příbuzná, ale to jen aby mohla čerpat sirotčí rentu. Vyhlídky nemá růžové. Hrozí, že bude muset chodit po žebrotě. Johana pase krávy na obecní louce spolu s Mařkou z pastoušky a o dva roky starším Jurou. V okamžiku, kdy dětem krávy utečou, tak ze strachu před následky padne návrh vesnici opustit. Nic dobrého je tu stejně nečeká. Rozhodnou se odejít do Vídně. Tam už mnoho krajanů našlo práci a lepší budoucnost. Ve Vídni má Johana i Jura příbuzné, určitě jim do začátku pomůžou.

Po náročné cestě od moravského Brodu až do Vídně uzavřeli velký a slavnostní slib. Ať se stane cokoliv, zchudnou či zbohatnou, den před svatým Janem si na sebe vždycky vzpomenou.

Ve Vídni se ujme děvčat Johanina teta, která zde vede úspěšnou českou restauraci U Modré hvězdy. Jura vyhledá strýce, který jako krejčí šije uniformy pro císařský dvůr. Pro všechny tři děti tak začíná jejich pouť za lepší budoucností. Johanu připravovali v klášteře na službu u panstva, je hezká, má způsoby. Zrzavá Mařka bláhově touží tancovat lidem za peníze. Jura je šikovný a věří, že se u strýce vyučí řemeslu. Navzájem zůstávají v kontaktu a jsou si oporou v dobrém i zlém.

Vídeň, srdce monarchie, je v polovině 19. století popisovaná jako město, kam míří mnoho Čechů za svým štěstím. Na ulicích je slyšet češtinu. Panstvo je zvyklé na český personál a řemeslníky. Naše postavy se setkávají s vřelým přijetím a to nejen proto, že jsou z Čech, ale i proto, že jsou sirotci.

Děj románu plyne v přímé časové linii. Sledujeme dospívání dětí i jejich úspěchy a nezdary. Poklidná část věnovaná dospívání nabere obrátky, jakmile děti najdou své první pracovní uplatnění. I když se zpočátku zdá, že je vše růžové, tak život přichystá dívkám řadu překážek. U Jury budou tyto překážky ještě dramatičtější.

Román zachycuje období více jak deseti let, takže nejsme ochuzeni ani o milostné eskapády našich postav. Výzvy, které jim osud nachystá, nedopadnou vždy podle jejich představ. A snad neprozradím moc, když naznačím, že ne všem se splní očekávání a ne se všemi to dopadne úplně dobře.

Trochu mě mrzí forma zpracování. Jde o takový „vyprávěcí“ román. Na stránkách nenajdete mnoho přímé řeči. Dovedla bych si představit i lépe vykreslené charaktery postav.
Od románových postav očekávám, že se mě nějakým způsobem vnitřně dotknou. Tady se to povedlo jen v náznaku, když byl Jura chválen za činy, se kterými nebyl vnitřně ztotožněn. Takových momentů bych si přála víc.

Na druhou stranu se mi moc líbilo, jak byl román vystavěný. Ze začátku se zdálo, že životy hrdinů plynou v přesně nalinkovaných kolejích a vše dopadá, jak má. Jakmile se čtenář nechá ukolébat tímto modelem, nastanou zvraty, které nečekáte a i čtivost se rázem zvedá.

Knížku ocení příznivci období císařské monarchie. Je zde velmi zdařile zachycená atmosféra tehdejší Vídně, vztahy poddaných a panstva. Příběh tří sirotků má své kouzlo. Určitě vás bude bavit sledovat jejich životní cestu a být svědky jejich každodenních radostí i starostí, nadějí i ztráty iluzí.

Komentáře (0)