Černá smrt už číhá za dveřmi

recenze

Písařka ze Sieny (2018) / a.k
Černá smrt už číhá za dveřmi
Úspěšná lékařka Beatrice Trovato žije v New Yorku a její specializací je neurochirurgie. Žije jen svou prací, nemá žádný osobní život. Mezi její nejbližší rodinu patří pouze starší bratr Ben, který ji od malička vychovával. Otce nikdy nepoznala, matka zemřela při porodu spolu s jejím dvojčetem. Možná právě smrt jejího dvojčete otevřela komunikační kanál, díky kterému má schopnost vnímat pocity a myšlenky ať už svých pacientů na operačním stole pod svýma rukama, nebo dalších osob, se kterými se setkává. Bratr Ben se věnuje mikrobiologii, promoval i ze středověké historie, stal se odborníkem na morové epidemie. Jeho profesní vášeň ho přiměje odcestovat do Sieny, kde zakoupí starověký dům a věnuje se zde bádání o zkázonosné morové epidemii, která zasáhla Sienu v období středověku v daleko větším měřítku, než okolní oblasti. Naléhá na sestru, aby ho přijela navštívit. K cestě do Itálie se Beatrice odhodlá až po několika letech. S bratrem se už osobně nesetká. V Sieně ji čeká už jen vyřízení bratrovy pozůstalosti a notář ji předává i obsah bratrova bádání. Ben byl na stopě velkého zjištění. V Beatrice se nezapře její dávné nadšení pro historii a tak postupně hledá indicie, aby odhalila bratrův objev. V knihovně naráží na deník středověkého malíře fresek Gabriela Accorsiho. Jakýmsi nevysvětlitelným způsobem se najednou ocitá ve středověké Sieně. Píše se rok 1347 a do počátku morové zkázy zbývá deset měsíců. Ve špitálním skriptoriu se jí dostává příležitost pracovat jako písařka a získává tak čas, aby zjistila, jak se v této době ocitla a hlavně, jak se může dostat zpět, aby unikla smrtelnému nebezpečí, blížící se černé smrti.

Druhá dějová linka sleduje osudy středověkého florentského obchodníka Giovanniho de´Medici a jeho nepovedeného a zakřiknutého syna Iacopa. Giovanni je členem Bratrstva Jana Křtitele, které se snaží svrhnout sienskou vládu Devítky. Když Giovanni spáchá hrdelní zločin a skončí na šibenici, Iacopo se snaží dostát slibu, který otci před smrtí dal. Musí zastat jeho místo v Bratrstvu a pomstít otcovu smrt, ke které došlo díky svědectví malíře Gabriela Accosiho.

Obě tyto dějové linky tvoří v románu jakýsi protipól a navzájem se střídají. Zároveň je zde prostor pro další postavy, které více či méně patří k jedné či druhé dějové linii. Zatímco se pro příběh Beatrice užívá ich forma vyprávění, pro ostatní postavy autorka využila vyprávění ve třetí osobě. Tento způsob mi moc vyhovoval a pomáhal k velmi rychlé orientaci, které postavě se právě věnujeme.

Román je historickou fikcí, která využívá známou etapu dějin města Sieny, kdy v roce 1348 usmrtila epidemie moru polovinu obyvatel města. Kulisy této blížící se hrůzy umocňují čtenářovo zaujetí poutí Beatrice a přímo vybízí vaše mozky k úvahám, co bylo příčinou průchodu mezi časovými rovinami. Stihne se Beatrice vrátit do současnosti ještě před zkázou města? Přestože se Beatrice nedaří záhadu řešit a bojí se moru, uvědomuje si, že se ve skriptoriu špitálu cítí mnohem více doma než kdekoliv jinde za poslední měsíce, a to včetně jejího vlastního století.

Z románu na nás přímo dýchá atmosféra středověkého města, způsob života i s každodenními problémy tehdejších lidí. Přestože se Beatrice stane v této době písařkou, nezapře se její lékařské povolání, které tu a tam nenápadně využije - samozřejmě s dávkou smyšlené historky, aby nevzbudila pozornost. Přesto, že zná historii a ví, jaká zkáza se blíží na nic netušící město, nevidí žádnou možnost, jak peklu, které už je za dveřmi, zabránit.

Velmi důležitou roli v příběhu má i malíř fresek Gabriel, který čeká, komu připadne úkol vyobrazit poslední z pěti fresek na průčelí špitálu. Touží, aby měl tu čest někdo ze školy svého uctívaného mistra, nejlépe on sám. Osobnost Gabriela je tak trochu tajemná a nedostižná. Přišel o manželku a synka, propadl zcela svým malbám. Má zvláštní pocity, kdy ho snad navštívila sama múza, jejíž tvář zachytí ve svých dílech.

Postav v románu je celá řada. Každá má své opodstatněné místo. Ať už jsou to figury ze současnosti nebo minulosti, řadu z nich si nelze nezamilovat. Výjimkou jsou pánové de´Medici a spol. Zlo a špatnost na každé stránce. A jejich úkladné činy a spiknutí přesahují rámec očekávatelného boje o moc a bohatství. Tady se musím přiznat, že jsem se těšila, až tato linka dospěje k finále. Těch úskoků a intrik bylo na můj vkus až moc. Byla jsem vždy moc ráda, když se příběh stočil opět k vyprávění okolo Beatrice.

Román se mi moc líbil. Cestování časem bylo a je (nevím, jestli i bude) pro lidstvo nedosažitelným cílem. Už proto jsou knihy s touto problematikou pro mě vždy velmi lákavé. Příběh je doslova prošpikovaný řadou literárně přívětivých témat. Prolínání časových rovin přítomnosti a středověku, odráží historicky vážný námět morových ran, i pletichaření a intriky. K tomu romantika i napětí. A hlavně vyřešení historické záhady, proč Siena přišla o své výsostné postavení mezi městy a proč byl dopad morových ran zrovna tady tak extrémní.

Komentáře (0)

kniha Písařka ze Sieny recenze