Písařka ze Sieny
Melodie Rose Winawer
Záhadný deník ze 14. století spojí dva lidi napříč časem. Pro milovníky románů Dívka s perlou nebo Cizinka. Strhující love story a zároveň napínavý historický detektivní příběh, v němž se stírají hranice mezi minulostí a přítomností. Beatrice Trovato, mladá doktorka neurochirurgie z New Yorku, sice dobře ví, jak funguje lidský mozek, ale v záležitostech srdce se zrovna moc nevyzná. Po nenadálém úmrtí svého bratra, který žil v Itálii, letí jako jeho jediná dědička z New Yorku do Sieny. Bratr jí nechal dům a k tomu složku s výsledky svého bádání, zabývajícího se tajnými dějinami tohoto toskánského města v dobách jeho naprostého zmaru během morové epidemie ve 14. století. Beatrice se stále hlouběji noří do tajemství, které jí zanechal, a jednoho dne narazí na deník malíře fresek Gabriela Accorsiho, na jehož obrazu ke svému překvapení zahlédne svou vlastní tvář. Minulost a přítomnost se záhadně protnou a Beatrice se ocitne v roce 1347 v Sieně, těsně před propuknutím morové rány. S pomocí Gabriela odhalí zlovolné spiknutí, jehož důsledky zasahují až do stovky let vzdálené budoucnosti. V okamžiku, kdy si černá smrt začíná vybírat první oběti, se Beatrice musí rozhodnout, do které doby skutečně patří.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2018 , MetaforaOriginální název:
The Scribe of Siena, 2017
více info...
Přidat komentář
Příběh se mi líbil, protože neměl žádná nezajímavá místa a dobře se četl. Nechci rozebírat děj, ale vždy mě fascinuje, když se někde dočítám o historii v Itálii a jak složité byly vztahy mezi jednotlivými italskými městy, což dobře popisuje tento příběh. Proto v těchto místech byly znatelné zájmy okolních vládců, jako byli např. Lucenburkové, nebo Havsburkové, ale i jiní kteří využívali rivality, mezi jednotlivými italskými státy.
Téma o dvou časových liniích, která se prolínají, mě vždycky fascinovala. To tajemno a jak to bude dál? Sice Cizinka byla lepší, měla lepší spád. Tato kniha mě sice také upoutala, ale místy byla zdlouhavá a děj mohl být kratší a napinavější. Přesto téma bylo zajímavé a popis života ve 14 století taktéž.
Mám ráda knihy tohoto typu, kdy se hrdinka náhle z přítomnosti ocitne v minulosti, v tomto případě konkrétně v roce 1347 v italské Sieně. Díky Beatrice jsem se mohla procházet po středověké Sieně a představovat si, jak se tehdy žilo. Pro mě to bylo o to více příjemné, jelikož jsem měla již možnost Sienu navštívit a tím pádem místa, která byla v knize popisována osobně znám.
Za mě veliká spokojenost.
Trochu mi neseděla hrdinka jako novodobá neurodoktorka a středověká písařka. Protože se mi zdálo, že k dědictví po bratrovi nemůže mít vzhledem ke své práci a času, který doktoři nemají, takový vztah. Chytila se rychle, věděla "o co jde a proč..." Jak to?
Druhá polovina knihy už mě moc nebavila, ale dočetla jsem, protože téma cestování v čase a různé popisy minulosti mě baví.
Ale i tady bylo málo moru :). Rok 1348, víme všichni, byl v Evropě morovým rokem. Musel to být mazec...
Historická fikce tohoto druhu má šanci představit historii tak, aby si čtenář dokázal věrně představit poměry v té době. Zde jsme dostali možnost se seznámit s dobou 14. století v Sieně a věru to stálo za to. Zrovna začíná snaha Florenťanů a rodu Medici o ovládnutí tohoto krásného města a děje se toho opravdu dost na pěkný příběh. Romantika je také přítomna a tak zaručuji příjemné počtení.
Mám ráda téma cestování v čase. No, ale tohle nebylo pro mne asi to pravé ořechové.Nějak jsem to nemohla dočíst a ani jsem se na knížku netěšila, až ji opět vezmu do ruky. Nicméně jsem ji dočetla,ale znovu se k ní rozhodně vracet nebudu.Za to Rytíře ve zlaté zbroji, tak toho už mám slušně očteného, to je moje top cestami časem.
Cizinka je maxidlouhá, ale má šmrnc. Toto bylo dlouhé a místy nudné. Problém byl začíst se. Osobně se pro mě situace zlepšila, když hlavní hrdinka odjela objevovat zbytek středověké Itálie.
Ležela mi na nervy její schopnost vcítit se do druhých. To, jak se dostala do středověku, zůstalo rovněž nevysvětlené. Bylo to umožněno pouze jí? V Cizince je tato část mnohem lépe vysvětlena.
Líbil se mi moc doslov.
Jak nám autorka prozradí kde co, tak neřekla, jak to, že moderní lékařka umí psát středověkým písmem.
Nečtu si anotace, takže když se doktorka z 21. století ocitla najednou v době morové epidemie v Itálii, byla jsem trochu v šoku. Nakonec ale docela příjemné čtení, jen kdyby to bylo tak o 200 stran kratší. 500 stránek je sice fajn, ale když nemáte moc o čem psát, tak pak příběh ztrácí drive.
Kniha je přirovnávána k Cizince, kterou miluji, ale rozhodně nedosahuje jejích kvalit. Podobnost tam sice je, ale mezi hlavními hrdiny to nejiskří a detektivní zápletka je slabá. Moc se mi líbilo prostředí středověké Sieny a doba do které byl příběh zasazen. Odpočinková historická fikce, která stojí za přečtení.
Ztotožňuji se s komentáři, které zmiňují zdlouhavé a nezáživné popisy. Detektivní linka vlastně žádná není, jelikož vše je jasné již od prvních stránek. Romantická linka je, tedy vlastně spíše také není. Kdo by si nepřál na chvilku uniknout o pár století zpět a zažít epickou lásku. Tady ta láska zapadla mezi řádky a já si nejsem vůbec jistá, co jsem to četla. Jak jindy utíkám od všeho ke knihám, tak tentokrát jsem dělala všechno, abych utekla od knihy. Nápad dobrý, provedení špatné.
Odevšad slyším chvály na skvěle vystavěný děj a výbornou detektivní zápletku, ale mě kniha nijak zvlášť nenadchla. Autorka měla sice super nápad s prolínáním dvou časových rovin a černá smrt je také velmi atraktivní téma, ale tím pro mě plusy končí. Za prvé, ta vypravěcí forma byla prosím co? Kombinace ich formy, skrz kterou promlouvala hlavní postava, a er formy, která byla vyhrazena všem ostatním postavám, na mě působila dosti přeplácaně. Navíc jsme se díky tomu vyústění celé detektivní zápletky dozvěděli prakticky na začátku. Napětí tedy také nula, opravdu zajímavá pro mě byla pouze pasáž, v níž se ve velkém rozmáhala černá smrt. A konečně, dlouhé popisy si podle mě může dovolit pouze mistr pera, jako například Victor Hugo. Autorčino zdlouhavé vykreslování každé hlouposti mě tak brzy začalo nudit.
Z milostné linky jsem neměla ani motýlky v břiše, i přestože vzít si středověkého malíře je tak trochu můj tajný sen. Tady na mě ta chemie ale příliš nefungovala, i když nedokážu říct, čím to bylo.
Historický román a prolínání dvou časových linii, cestování časem do středověké Itálie - barvité popisy tehdejšího způsobu života. Příběh vášnivé lásky za časů černé smrti, nebezpečné intriky...
Krásné dobrodružství jsem si užila .o))
Pre milovníkov Dívky s perlou a Cizinka.
Dívka s perlou to nie je ani z rýchliku, skôr Cizinka a Jíst,meditovat, milovat - obe knihy nižší priemer, aj keď aspoň trochu zábavné.
Toto bola rozťahaná nuda, kde nám autorka namiesto toho, aby postavy konali a činmi posúvali dej, radšej všetko dopodrobna opíše a "našrubuje" tak, aby jej to sedelo - čitateľ je nepodstatný.
Jedna hviezda za nápad a obálku, inak je to umelé, odfláknuté a neznesiteľne domýšlavé. Škoda.
Knihu tohoto typu jsem si právě potřebovala přečíst. Nic složitého, ale plné fantazie. Jaké by to bylo ocitnout se v renesanční Itálii? Nebýt morové epidemie, tak musím říct, že Beatriči Trovato docela rozumím. I když bych tam nechtěla žít natrvalo, taková dovolená by se mi určitě moc líbila. Učarovala mi také její fascinace prací písařky.
Poměrně komplikovaný děj a rámec knihy. Netypická detektivka, která mě ohromila především kulisami, do nichž byla zasazena.
Štítky knihy
malířství mor cestování časem 14. století Toskánsko spiknutí Siena historické romány prolínání minulosti a současnosti
Skrýt reklamy
Romány z historie mám ráda a ze začátku mě to opravdu bavilo, i když mi hlavní hrdinka trošičku neseděla. Ale prostředí středověké Itálie se mi líbilo, i když o tom zrovna moc nevím.
Ale středová část se docela táhla a k Beatrice jsem si během celé knihy nenašla moc cestu. Na můj vkus to mělo navíc několik logických děr. Moc se mi nechce věřit, že by se moderní New Yorčanka tak snadno přizpůsobila, ale budiž.
Taky mi chybělo nějaké vysvětlení její schopnosti cestovat časem. Oproti Cizince je tohle sice stravitelnější, pokud jde o délku, ale mnohem méně propracované, pokud jde o mnoho aspektů. Ale vyloženě špatné to určitě nebylo, jen se ke knize nebudu mí důvod v budoucnu vracet.