Carag s přáteli míří do Kostariky

recenze

Cizí divočina je název čtvrtého dílu dobrodružné série pro děti a mládež Woodwalker od Katji Brandisové, kterou u nás vydává nakladatelství Bookmedia. Ačkoli se jedná o sérii pro mladší čtenáře, rychle jsem si ji oblíbila i já, a to jsem překročila třicítku. Pravda, nemá na mě takový efekt, jaký by asi mohla mít, kdyby mi zase bylo deset. Tehdy jsem ulítávala na Harrym Potterovi (a kdo také ne, že?), jehož mi Woodwalker vlastně v mnoha směrech připomíná. K tomu se vyjádřím později. Prozatím jen říkám, že čekání na vydání Cizí divočiny bylo dlouhé a že teď, když je konečně tady, jsem se ráda opět vrátila ke starým známým: Caragovi, Holly a Brandonovi.

Ve čtvrtém díle začínáme klasicky na Střední škole Lízy Clearwaterové, kteréžto prostředí si stále užívám, ale také se podíváme na výměnný pobyt do Kostariky, což je příjemná změna a určitě atraktivní prostor pro příběh. Díky tomu se čtenář seznámí s přírodou a zvířaty typickými pro danou oblast. Román si přitom stále drží svou obvyklou atmosféru humoru a přátelství mezi hlavními postavami a jejich kamarády. Zároveň si více užijeme přítomnosti Caragova otce Xambera, jehož si tentokrát upřímně oblíbíme, a naopak méně se tu setkáme s jeho pěstounskou rodinou. To mě také těší, protože otravný Marlon se tady objeví v podstatě jenom jednou. Stejně jako v předchozích dílech ale nechybí opravdu napínavé a život ohrožující situace, drobné romantické zápletky ani komické momenty (nejvíc se mi líbil poprask v letadle).

Jak už jsem ale naznačila výše, čím dál více mi připadá, že autorka napodobuje (ať už náhodou či záměrně) Harryho Pottera. Ústřední trojice přátel – Carag, Holly, Brandon – stojí proti všemocnému Voldemortovi Millingovi, jemuž dělá nejbližší asistentku převtělenkyně hada Sheila alias Nagini. Někteří další spolužáci stojí na straně Caraga, jiní podporují Millinga. Učitelská sestava se také nápadně podobá bradavické. V čele stojí seriózní a respektovaná bělovlasá ředitelka. Nerudný a odměřený učitel Ellwood / Snape pohrdá hlavním hrdinou. Pak je tu také Caragův oblíbený učitel James Bridger pomlčka Lupin, který mu se vším pomáhá (je to kojot a o tuhle pozici se v podstatě dělí s vlkem Brighteyem). A tak bychom mohli pokračovat, včetně méně šťastných podobností, kdy Carag např. jedná stejně unáhleně jako Harry a rozhodne se mocnému nepříteli Millingovi čelit sám jen s hrstkou nejbližších přátel, poněvadž obrátit se o pomoc k rozumné ředitelce by byl asi příliš velký problém. Ale abych to uzavřela nějak pozitivně – čtenáři mají Harryho samozřejmě rádi, tak proč by si nezamilovali i Caraga?

Kniha má určitě všechno, co bych od dané série očekávala, ale nemůžu říct, že by mě něčím vysloveně překvapila. Spoustu věcí je spíše možné předvídat. Člověk si až říká, jak je Carag někdy nedůvtipný a natvrdlý… Možná jen úplný závěr mě ohromil. Podařilo se mu navnadit mě na pokračování – a tak by to jistě mělo být. Je-li čtenář smutný, že už dobrodružství končí a nastává další dlouhé období čekání na nový díl, znamená to, že kniha je dobrá.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Bookmedia.

Komentáře (0)