Britská Popelka

recenze

Popelčiny střevíčky (2018) / knihomolka_elka
Britská Popelka
Kniha slibující příběh moderní Popelky v Anglii, která bohužel ve svých krásných střevíčcích trošku pokulhává.

Setkáváme se zde s Tansy, které jak už jsme si u podobných knih zvykly, život nějak nevyjde. Ocitá se v domě své nemocné tetičky Nancy. Neprozradím vám snad příliš když vám povím, že tato tetička záhy umírá a přenechá Tansy na starost nejen svůj dům, ale i rodinný obchod s botami. No a nebyl by to ten pravý popelkovský příběh, kdyby se neobjevil princ. Ten se dokonce přistěhuje hned do vedlejšího domu, v podobě zhrzeného sexy boháče.

Příběh je velice utahaný a rozhodně by mu pomohlo nějakých sto stran úplně vyškrtat. Jednotlivé dny jsou popisovány příliš všedně a velice brzy začnou splývat. Knize chybí výraznější zvraty, akce, nepředvídatelnost. Pokulhávají i charaktery postav, u kterých mě nejednou štvala jejich naivita a prostota. Nicméně i přes tyto výtky, pokud se vám podaří prokousat úvodními zhruba sto stranami, dostanete se k průměrnému romantickému příběhu, který nenáročnou čtenářku vyhledávající odpočinek a lehkou knižní romanci rozhodně neurazí.

Kniha je ozvláštněna přepisem archivních nahrávek, které tetička namluvila pro Tansy ještě před svou smrtí. Tyto nahrávky se nacházejí v úvodu každé kapitoly. Ze začátku v knize nebylo vysvětleno, o co se vlastně jedná a proč zde tyto přepisy nahrávek jsou, což mi poněkud neladilo. Tansy si totiž tyto nahrávky začne přehrávat až zhruba od sté stránky, ale my je máme k dispozici hned od začátku před každou kapitolou. Za mě je tohle celkem nesmysl. Nicméně použití tohoto ozvláštňujícího prvku v ději se mi moc líbilo.

Dále stojí za zmínku, že pokud se právě snažíte shodit pár kilo, tahle kniha k tomu asi nebude dobrý společník. Tansy je totiž velká gurmánka a neustále zkouší recepty po své tetičce. Pro velké čtenářské gurmány jsou v závěru knihy i některé jejich recepty. Osobně jsem se do nich nepustila, ale vypadají moc lákavě. V případě, že plníte čtenářskou výzvu Databáze knih, můžete si tuto knihu zařadit i na svůj seznam, neboť splňuje kategorii „kniha o jídle“ .

Vyzdvihnout musím obálku knihy. S tou si grafici hodně pohráli a vytvořili z ní doslova Popelkovský skvost, u kterého mě mrzí snad jen to, že nemá pevnou vazbu, aby se lépe vyjímal na poličce. Ale to by samozřejmě neladilo ke zbytku edice Srdcovek, takže tuhle výtku vlastně můžeme vyškrtnout.

Takže abych to teď celé nějak shrnula. Jde o to, co od knihy očekáváte. Pokud ji začnete číst s čistým štítem, nezatíženi dojmy z předešlé bravurní knihy, kterou jste právě dočetly. Pokud jste romantická dušička a máte rádi pohádky a pokud máte chuť pořádně zrelaxovat, tak je tohle to pravé pro vás! Knihu vám pak doporučuji a věřím, že si ji užijete. Avšak nesplňujete-li tyto kritéria a přesto máte chuť na trochu romantiky, sáhněte raději po jiné Srdcovce.

Komentáře (0)

kniha Popelčiny střevíčky recenze